Pro koho se hodí jaký hybrid? Děláme pořádek v elektrifikaci

Termín „elektrifikace“ budeme ve světě aut v horizontu následujících let slýchat stále častěji. A ačkoliv si to mnoho řidičů myslí, nejedná se zdaleka pouze o ryze elektrická auta. Elektrifikace má několik úrovní, od těch naprosto základních, které na pozadí klasického spalovacího motoru ani nepoznáte, až po ty, kdy auto kombinuje plnohodnotné spalovací a elektrické pohony. Pojďme se tedy podívat krok za krokem na jednotlivé stupně elektrifikace, říci si pro koho se hodí, a taky kolik stojí, budeme-li porovnávat varianty v cenících jednotlivých modelů.

Mikro hybrid

• První a nejzákladnější formu elektrifikace uvádíme jen proto, že se s jejím označením můžete v některých případech (spíše vzácně) setkat. Mikro hybrid nemá žádnou formu elektrického pohonu – o ten se stará vždy spalovací motor.
• Má ale pokročilý systém stop-start, který může vypínat motor při dojíždění ještě před zastavením (motory e-HDI), případně i základní formu rekuperace (jako u BMW s EfficientDynamics). Mikro hybridů je dnes spousta, mnoho automobilek ale tento fakt ani neuvádí.
Mild hybrid (MHEV – Mild Hybrid Electric Vehicle)

• První reálnou formou elektrifikace je mild hybrid. Zde sice spalovací motor stále hraje prim, má ale k sobě ještě pomocný systém, sestávající ze startér-generátoru a jeho baterie, zpravidla pracující s napětím 48 V.
• Startér-generátor je s motorem nejčastěji spojen řemenicí. Zastává funkci klasického startéru, umí rekuperací vracet při brždění energii do baterie a tu potom využívat při akceleraci, aby se snížila zátěž spalovacího motoru a tedy spotřeba. Jeho výkon většinou činí nějakých 12 kW. Mild hybridní pohon neumí auto pohánět pouze elektrickou silou, případně jen ve zcela minimální míře. Častou funkcí mild hybridů je také „plachtění“, kdy i ve vysokých rychlostech při odstavení plynu vůz vypne spalovací motor.
• Specifickým použitím mild hybridu může být také elektricky poháněné dmychadlo, zkracující prodlevu klasického turbodmychadla.
• Funkci mild hybridu při řízení auta prakticky nepoznáte a není potřeba se jím nijak specificky zabývat, hodí se tedy pro kohokoliv. Mnoho automobilek má dnes mild hybrid u spousty motorizací. To se týká třeba Mazdy, ale i Audi, Kia a Hyundai nebo Mercedesu. Cenově nelze srovnávat, protože mnoho aut už bez mild hybridu nekoupíte.
Hybrid (HEV – Hybrid elektric vehicle)

• Někdy též „klasický hybrid“ případně „full hybrid“ označuje auto, jehož pohon obstarává spalovací motor v kombinaci s elektromotorem. To, kdy bude vůz jezdit na elektřinu, a kdy na spalovací motor, přitom řídí sama elektronika, řidič může zpravidla jen upřednostnit elektrický pohon a „oddálit“ spuštění spalovacího motoru. Také nabíjení a vybíjení baterie řeší auto samo – klasický hybrid nelze nabíjet ze zásuvky.
• Jinak se ale technická řešení liší. Nejstarší komerčně úspěšné hybridy jsou od Toyoty, v nichž spalovací motor a elektromotor sdílí planetovou převodovku. Koncern Hyundai používá řešení s dvouspojkovou automatickou převodovkou a třeba motory Renault e-Tech jsou zajímavé tím, že spalovací motor nemá žádnou spojku nebo hydrodynamický měnič. Vůz se tak rozjíždí vždy pouze na elektřinu.
• Hybridy se tedy hodí pro všechny řidiče, jízda s nimi je stejně jednoduchá jako s jakýmkoliv autem s automatickou převodovkou (jen pár aut používalo v minulosti řešení s plnohodnotným hybridem a manuální převodovkou), a spotřeba je zpravidla na úrovni velmi úsporného dieselového motoru.
• Příplatek za hybrid se pak liší značku od značky. Ještě v minulém roce nabízela Toyota například Corollu hatchback jako čistě spalovací 1.2 Turbo s automatem i jako 1.8 Hybrid s podobným výkonem s rozdílem jenom 35 000 korun. Automobilka Kia potom nabízí třeba Sportage s motorem 1.6 T-GDI MHEV se čtyřkolkou a automatem, případně jako hybrid se čtyřkolkou, ale o 50 koní vyšším výkonem – zde už je cenový rozdíl 120 000 korun.
Plug-in hybrid (PHEV – Plug-in Hybrid Electric Vehicle)

• Nejsofistikovanějšími – jak technicky tak uživatelsky – jsou v současné automobilové produkci právě plug-in hybridy, tedy hybridy do zásuvky. Ty v sobě – zjednodušeně řečeno – kombinují plnohodnotný spalovací pohon s plnohodnotným elektrickým pohonem. Oproti klasickým hybridům mají zpravidla vyšší výkon elektromotoru a také mnohem větší baterii, která umožňuje čistě elektrickou jízdu, nejčastěji v řádu desítek kilometrů. Tato baterie se potom nabíjí externě – tedy ze zásuvky nebo nabíječky pro elektrické vozy.
• Plug-in hybrid je vhodný pro toho, kdo naplno využije jeho potenciál častým nabíjením pro ježdění ve městě, zatímco spalovací motor přijde ke slovu jen při delších cestách. Jezdit s vybitým plug-in hybridem je neefektivní, protože jezdí pouze na spalovací motor, který s sebou musí táhnout balastní zátěž těžkého elektrického pohonu. Elektronice vozu je tedy potřeba nastavit, kdy má využívat čistě elektrický pohon, kdy kombinaci obojího, případně (u některých vozů) kdy má spalovací motor jízdou dobíjet baterii na následné použití.
• Coby sofistikovaný pohon je plug-in hybrid také dražší. Nicméně jak zdražují klasické spalovací motorizace, rozdíl už není tak výrazný. Například u Škody Superb činí rozdíl mezi výkonnější verzí turbodieselu 2.0 TDI a plug-in hybridem 93 000 korun. V případě Hyundai Tucson je potom tento rozdíl 130 000 korun.
Elektromobil (BEV – Battery Electric Vehicle)

• Vrcholem elektrifikace je bateriový elektromobil, který už vůbec nemá spalovací motor, ale pouze elektromotor(y) a baterii, nabíjenou ze zásuvky nebo nabíjecí stanice. Jízda s ním je absolutně jednoduchá, není třeba nic řešit, navíc je zde vidina výrazně jednoduššího a méně nákladného servisu, kdy odpadají výměny většiny kapalin nebo starost o rozvody.
• Na druhou stranu je potřeba otočit své vnímání toho, jak auto „doplňujeme“. Zatímco spalovací auto dotankujeme vždy když dojde palivo, elektromobil je ideální dávat na nabíječku průběžně přes noc nebo během pracovního dne – zkrátka tehdy, kdy ho nepotřebujeme. Nabíjení během delších cest pak realizujeme na rychlých nabíjecích stanicích na hlavních tazích.
• Elektromobil je zejména kvůli baterii zatím dost drahá záležitost. Jedním z aut, které lze porovnat přímo, protože se vyrábí jako hybrid i jako elektromobil, je třeba Hyundai Kona. Rozdíl mezi hybridní variantou a elektromobilem se základní baterií o kapacitě 39,2 kWh, činí 220 000 korun. Když si budete chtít připlatit za větší 64 kWh baterii, je to už 310 000 korun. Nepřímo lze potom porovnávat třeba Škodu Kodiaq a Enyaq, kdy spalovací SUV začíná na 1 069 900 korunách a elektrické na 1 239 900 korunách.
Elektromobil s prodlužovačem dojezdu (RXBEV – Range Extender Battery Electric Vehicle)

• V omezené míře se můžete setkat ještě s elektromobilem, který má takzvaný prodlužovač dojezdu (označovaný jako REX – Range Extender). Je to malý spalovací motor, často schovaný někde pod zadními sedadly, který nepohání kola přímo, ale dobíjí za jízdy baterii, čímž vynahrazuje část spotřeby.
• V principu se jedná o sériový hybrid – tedy hybrid, v němž kola pohání vždy pouze elekrický motor, zatímco spalovací generuje elektrickou energii. Oproti tomu paralelní hybrid je klasický hybrid, kde mohou spalovací motor i elektromotor pohánět kola souběžně.
Vodíkový elektromobil (FCBEV – Fuel Cell Battery Electric Vehicle)

• Zatím jen velmi okrajová záležitost, která může a nemusí mít zářnou budoucnost. Jedná se o elektromobil s malou baterií a palivovým článkem, který chemickou reakcí vodíků generuje elektrickou energii.
• Jde o emisně velmi čisté řešení, jehož výhoda tkví i v tom, že čerpání vodíku trvá jen pár minut. Na druhou stranu je tu komplikovaný transport a přechovávání vodíku, a taky fakt, že je celá technologie velmi drahá.