Henrieta Hornáčková: Stydím se za své auto

Jaká jste řidička?
Jsem trpělivá, ale občas mě rozčilují muži, kteří když vidí blondýnu za volantem, tak jsem pro ně automaticky špatná. Mají předsudky. Také jsem si dlouho zvykala na to, že v Praze je řízení hodně o dravosti. Když nejsem dravá, tak na mě muži troubí a ťukají si na čelo. To mi vadí. Přitom mám ráda adrenalin a rychlost. Možná by si měli někteří pánové dát před jízdou prášek nebo čaj na uklidnění.

Od kolika let máte řidičský průkaz?
Od osmnácti. Zkoušky jsem zvládla hned napoprvé. Krátce potom mě vzali na DAMU do Prahy a tudíž jsem neměla možnost řídit auto rodičů. Všechno jsem krásně zapomněla a začala řídit až po osmi letech kvůli práci. Odešla jsem na chvíli od divadla a pracovala v dětském nakladatelství, kde bylo podmínkou k přijetí mít řidičský průkaz. Samozřejmě jsem nahlásila, že ho mám. Vybrali mě a k mému údivu jsem vyfasovala auto hned druhý den. Jezdila jsem s ním po Praze a první tři dny brečela, protože jsem se po osmi letech do toho musela rychle dostat. Musím uznat, že to byla výborná škola. Hodit do vody a plavat! Od té doby řídím jako drak.

Takže jste se vyjezdila sama?
Ano. Také mi pomohlo, že můj manžel neřídí, takže to bylo celé na mně. Ženy většinou mají problém s tím, že jim přítel odmítá půjčit auto a tudíž málo trénují. Já jsem byla hozena do vody nejen v práci, ale i doma.

Máte svoje auto?
Máme společné auto – Volvo XC90.

To je krásné auto!
Já se za něj trochu stydím. Nejsem zastáncem luxusních aut. Předtím jsme měli volvo V70, což byl můj myšáček. Sice to bylo dlouhé auto na zaparkování, ale měla jsem k němu bližší vztah. Manžel toužil po volvu XC90, takže nám ho pořídil.

A už váš manžel řídí?
Ne, pořád ne. Občas dělá ulítlé věci.

Podle čeho jste auto vybírali?
Volvo je nejbezpečnější, což bylo pro nás nejdůležitější. Manžel si také přál vyšší auto, myslím podvozek. Nezlobte se, ale v autech se nevyznám. Rozlišuji je pouze podle barvy. Naše auto má i vyhřívaná sedadla, což jsem si zprvu myslela, že je zbytečné, ale v zimě jsem to docenila. Je to úžasné. Také máme zabudovanou navigaci, což je super. A neobešla bych se dnes už ani bez klimatizace. Také je to automat, což je oproti bývalému autu velká změna. To se řídí samo. Ale musím přiznat, že se mi občas po řazení stýská. Mám totiž tendenci usínat. Uspává mě cesta a když řídím, tak si usnout nemůžu dovolit.

Kdo dává auto do servisu?
Jelikož manžel neřídí, tak já. On to ale platí. Máme to takhle hezky rozdělené.

Přihodila se vám někdy nějaká nehoda?
Zpočátku s pracovním autem jsem dostala v zimě smyk. Nebyla to moje chyba. Silnici pokrývala ledovka a já sjela do příkopu. Nic se mi nestalo, ani autu. Jenom mě z příkopu tahal místní traktor, což jsem brala jako zážitek.

Jak se o vás dozvěděli?
Jela jsem pracovně do vesnice někde u Berouna a právě před touto vesnicí se to stalo. Zavolala jsem jim a oni zalarmovali místní JZD, aby mi někdo přijel na pomoc.

A jaké auto byste si přála, kdyby o tom nerozhodoval váš manžel?
Líbí se mi minicooper nebo chrysler. Mám ráda retro. Takové auto si pořídím někdy v budoucnu.

Kam jste se nejdál s autem podívala?
Odřídila jsem celou Provance ve Francii.

Vizitka:
-Narodila se 30. března 1984 v Trnavě na Slovensku.
-Vystudovala DAMU v Praze a pedagogickou školu v Hradci Králové.
-Účinkovala v Národním divadle v Brně, v Divadle pod Palmovkou a nyní působí v Městských divadlech pražských a Laterně Magice.
-Zahrála si v seriálu Cesty domů.