Filip Sajler: Jsem vicemistr ČR v automobilovém závodu do vrchu

Kuchař Filip Sajler (35) sbírá ocenění nejen na kuchařských soutěžích, ale teď už i na automobilových.

Jaký jste řidič?
Od té doby, co jsem začal jezdit automobilové závody za Liqui Moly Racing Tym, letos už to bude pátý rok, tak jsem se stal více trpělivým a klidným řidičem. Díky motoristickému sportu více cítím, co auto dokáže, a plně si uvědomuji, jak je to velice nebezpečné. Rozhodně si nechci ventilovat žádné své životní situace jízdou v autě. Ani se za volantem vlastně už nerozčiluji. Čím jsem starší, tím dokážu více věcí předvídat a umím je i lépe řešit nebo se jim úplně vyhnout.

Jak jste se k závodění dostal?
Můj tchán Martin Jerman závodí patnáct let a je několikanásobný mistr ČR v disciplínách na okruzích i v jízdě do vrchu, moje manželka Gabriela Sajlerová závodí zhruba deset let a je držitelkou čtyř cen Elišky Junkové, naposledy ji dostala letos a je určena nejlepší ženě v motorsportu dané sezóny. Oba dva mě k tomuto sportu přivedli.

S manželkou jste se tedy poznal na závodech?
Ne, chodili jsme spolu na vysokou školu. Ale rozumíme si a myslím si, že je dobře, když máme společný koníček, respektive jich máme víc.

Vyhrál jste už nějakou cenu?
V roce 2014 jsem se stal vicemistrem v automobilových závodech do vrchu v rámci mistrovství ČR ve skupině N. Ve finále jsme bojovali s tchánem a manželkou o první tři místa, o něž jsme se podělili. Vše je o zkušenostech. Kdo má více najetých kilometrů, má větší šanci. Mým vzorem je Sebastian Loeb, legenda, která uměla do závodění dát rychlost a velkou dávku jistoty. Auta jsem měl vždycky rád a líbila se mi, závodění je vlastně vyústění v to, že mám auta rád.

Jaké bylo vaše první auto?
První auto, které jsem si koupil, jsem musel celé rozebrat, opravit a zase dát dohromady, aby jezdilo. Díky tomu jsem zjistil, jak auta fungují. Byl to Volkswagen Polo a byl jen o rok starší, než já. Moc rád na něj vzpomínám. Byl jsem šťastný, že ho mám. Tatínek mi hodně pomáhal s jeho údržbou.

Kolik aut jste za svůj život vystřídal?
Přál jsem si, aby mi auto vydrželo minimálně pět let, ale vždycky po dvou až třech letech to nevydržím a vyměním ho. Až doposud jsem si pořizoval ojetá auta z bazaru a teď naposledy jsem si poprvé koupil nové auto BMW M135i díky spolupráci se společností Cartec Group a musím říct, že to je malé nenápadné auto, ale splňuje vše, co od auta potřebuji. Mimo to jsem si vloni s tchánem splnil životní sen v podobě nejúžasnějšího sportovního auta současnosti a tím je Alfa Romeo 4C.

Bez jaké výbavy byste se v autě neobešel?
Nikdy jsem nepoužíval handsfree, ale v novém autě funguje skvěle, takže ho poměrně často používám a už si to bez něho ani nedokážu představit. Pak od auta vyžaduji výkon a duši. Není to o značce, i když některé značky se mi líbí více jako Alfa Romeo, Lancia, Tesla, BMW a různé japonské jako Mitsibishi. Pro mě je nejdůležitější, abych si sedl do auta a měl z něho radost. Není to o tom, kolik stojí. Dlouho jsem jezdil v Opelu Astra OPC, které moc nestojí, a měl z něho velkou radost.

Co třeba navigace? Obešel byste se bez ní?
Bez navigace bych se obešel. Když si otevřu mapu a podívám se, kam mám jet, tak si cestu pamatuji. Navigaci v autě mám, používám ji, ale nepovažuji ji za nic zásadního.

Měl jste někdy nějakou nehodu?
Měl jsem ještě s táty autem jednu lehkou, kuriózní nehodu. Nedobrzdil jsem. Ujel jsem asi 500 metrů od domu a za tři minuty jsem byl s autem zpátky, takže tatínek měl velkou radost... To jsem měl řidičák ještě hodně mokrý! Další nehodu jsem utrpěl se svým kamarádem, ale neřídil jsem. Trefil autobusovou zastávku. Auto je nebezpečná zbraň. Nejezdím vždycky podle předpisů, to přiznávám, ale mám na paměti, že nebezpečí v autě je velmi vysoké.

Za co jste platil naposledy pokutu?
Za parkování. Mám hektické dny a nemám trpělivost s hledáním volného místa. Také za rychlost, ale nebylo to nic dramatického. Myslím si, že riziko rychlejší jízdy na dálnici není tak hrozné, jako když se někdo rychle žene ve městě. V obci jezdím podle předpisů.

Kam jste se s autem podíval nejdále?
Objel jsem skoro celou Evropu. Asi od tureckých hranic byla má nejdelší cesta. Nijak se řízení nevyhýbám, mám ho rád. S manželkou jsme objeli velký kus Evropy, zejména Itálii. Rád řídím v noci. Moje heslo zní: Co je do 1000 km, je fajn, co je dál, je tak trochu na hlavu.

Vizitka:
-Filip Sajler se narodil 18. ledna 1979 v Praze.
-Praktické zkušenosti získal v prestižních restauracích v Německu, USA i tuzemsku.
-Byl členem Českého národního kulinářského týmu.
-V roce 2005 získal zlatou medaili s Českým národním týmem kuchařů a cukrářů AKC ČR v Skotsku, z kuchařské olympiády v Erfurtu si přivezl bronzovou medaili.
-Od roku 2005 vaří v České televizi v kulinářském pořadu Kluci v akci.
-Je spolumajitelem společností Perfect Canteen a Perfect Catering
-S manželkou Gabrielou má pětiletou dceru Sofii.
Foto: archiv Filipa Sajlera