Dálniční expres na přepravu zásilek měl šest kol a nejrychlejší diesel té doby

Jedním z aut, které na akci oslavující století Citroënu první záříjový víkend v pražských Letňanech přivezl sběratel Karel Pálek, byl také unikátní šestikolový kombík CXLoadrunner. “Mám ho asi šest let a kupodivu jsem ho koupil v Česku. Měl ho v nabídce nějaký ostravský autobazar a jeho předcházející osud neznám,” vypráví tento muž, v jehož malém muzeu poblíž šumavského Nemilkova se nacházejí také další unikáty z produkce francouzké automobilky.

Dnes ho využívá jako kempovací vůz, uvnitř má kuchyňku a postel. “Byl jsem s ním například na světovém srazu v Holandsku,” říká. Na detaily vozu se můžete podívat do naší fotogalerie.

Za tu dobu co ho má s ním prý najezdil zhruba dvacet tisíc kilometrů, což je naprosto nicotný počet oproti 560 000, které měl vůz na tachometru v okamžiku koupě. Řekl bych ale, že má naježděno ještě daleko více,” soudí Karel Pálek.

V Česku podle něho žádný takový další exemplář není a rovněž na zahraničních srazech jich bývá docela málo. Na onom srazu v Holandsku v roce 2015 se jich objevilo něco málo přes desítku.

Tento konkrétní vznikl přestavbou klasické kombi verze CX u německé firmy Mike´s Garage v Heidelbergu. Jeho stavbu si objednala německá pošta a sloužil k expresní přepravě tiskových materiálů. Díky zdvojené zadní nápravě uvezl hodně přes tunu.

Aby se těžké balíky papírů lépe nakládaly, lze spodní část víka nákladového prostoru úplně vyjmout. Ta horní se pochpitelně vyklápí směrem vzhůru.

Kromě německých verzí vznikaly další Loadrunnery také v Belgii a ve Francii. Využívaly se například jako vozy rychlé zdravotnické pomoci. Nejvíce jich samozřejmě vzniklo v domovské zemi značky (cca 1000) v různé délce a “tonáži”. V práci je měla zdejší karosárna Tissier. Některé z LoadRunnerů měřily až šest a půl metru.

K přepravě zásilek se tyto vozy hodily hned z několika důvodů. Jednak pro podstatně lepší jízdní vlastnosti než jakými disponovaly na přelomu osmdesátých a devadesátých let třeba klasické dodávky, což bylo dáno také hydropneumatickým odpružením a jednak díky motoru. Tím byl v té době nejrychlejší turbodisel světa – čtyřválec se zdvihovým objemem válců 2,5 litru a výkonem 88 kW.

Prý dokázal LoadRunner rozjet až na dvousetkilometrovou rychlost. Každý exemplář dokázal během doby svého používání najet obrovské porce kilometrů. Prý byly i exempláře s nájezdem tři milióny kilometrů.

Během několika let výroby vznikly verze 1 a 2. První pochází z doby před faceliftem, druhá (což je také případ vozu pana Pálka) po něm.