Autobazary. Místa, která mě nikdy nijak významně nelákala, možná jsem se jim spíš vyhýbala.
Příhody různých přátel, kteří si koupili auto, na jaké by v případě koupě nového, neměli, a kteří si prošli nejrůznějšími peripetiemi včetně reklamace u jedné velké sítě
autobazaru v ČR, vleklými opravami, které vyšly na majlant, a stejně nakonec auto za pakatel prodali, mě pronásledovaly poměrně často. Navíc jsem se narodila do konzervativní rodiny, kde jsme jezdili až do fyzického rozpadu (doslova) vyleštěnou a perfektně udržovanou stodvacítkou a když po skoro dvaceti letech odešla do věčných lovišť, pořídili si naši skromné, ale
NOVÉ auto. Kdepak bych ten vztah k autobazarům asi vzala.
Nicméně zdlouhavé hledání auta, které by mi vyhovovalo ne snad ve všem, ale při daném rozpočtu jaksi splňovalo nároky na dynamiku, objem zavazadelníku, výbavu, komfort, možnost autorizovaného servisu v místě kde bydlíme atd., mě donutilo nad ojetinou začít uvažovat. Zjistila jsem, že lehce ojeté zánovní auto bude asi nakonec velmi dobrá možnost, jak si s daným rozpočtem pořídit optimální vůz. Příběhy o
stočených kilometrech a podobně, mě ale stále odrazovaly.
Načetla jsem spousty článků o tom, jak se může kupec ojetiny maximálně připravit, co vše pohlídat, ale vůbec jsem si nebyla jistá, že je to v mých silách. Ačkoli jsem si vybrala docela zajímavý kousek, zkontrolovala VIN kód, s manželem prohlédla možné i nemožné, nějak jsem si furt nebyla jistá, že chci uvalit tolik peněz bez dostatečné záruky. Jsem holt od přírody trochu při zemi.
Můj kamarád František Mašek mi navrhl ještě dvě možnosti. Za prvé:
certifikované programy výrobců aut, které mimochodem v posledním roce zaznamenávají poměrně významný nárůst prodeje. Výhodou je vyšší záruka původu vozu a prodloužená záruka na vady vozu. To se mi líbilo. Cena těchto vozů je ale o něco vyšší než na běžném trhu ojetin. Často i o více než 10 nebo 15 procent. A to není málo. Za jistotu se holt platí.
Druhá možnost nebyla vůbec špatná. Co se poohlédnout po autobazarech
s odborníkem, který autům opravdu rozumí? Ne jen tak někdo, ale člověk, který se zabývá ojetinami roky, je to jeho život, neustále se vzdělává, zná rizika a současně se umí zaměřit na bezvadný stav vozu i jeho původ. Má za sebou nákup stovek ojetin s výbornými výsledky. Takových lidí není mnoho, ale František jednoho znal.
Trochu s despektem, ale odhodlaná, jsem do toho šla. A víte co? Nebylo to vůbec špatné. Dokonce jsem se po pár prohlídkách vozu za ten despekt i styděla. Všechno je o lidech. Stejně jako můžete narazit na pitomce na Akademii věd, můžete potkat i zodpovědné, slušné a schopné lidi v každém oboru včetně těch, které nemají zrovna nejlepší pověst. Jen to chce umět hledat a obrátit se na prověřené odborníky s dlouholetými zkušenostmi. Pro mě fajn životní lekce.
Discussion
pradedek1, 27.11.2018 13:37
Pouze jednou ve svém životě, jsem koupil nové auto.Byla to Škoda 120L a vlastnil jsem ji téměř celý rok.Po půl roce mne dcera přemluvila,abych půjčil auto jejímu současnému příteli.Dopadlo to tak,že na autě vyměnil servis celý pravý bok včetně obou dveří.Přítel se snažil,sehnal i tehdy nedostupnou metalízu z NDR,ale značkový servis se tehdy opravdu "předvedl".Prý provedl vše "standartně"! Špatně dostupná místa byla zcela bez laku,vyměněné díly nebyly odrezené,natož aby si dal někdo práci se základovou barvou,nebo tmelením.Lakýrník neuměl metalický lak nastříkat,takže silná vrstva laku ztvrdla na povrchu a spodek zůstal měkký.Celý povrch se zvlnil,takže auto mělo celulitidu,jako tučnější dáma.Při montáži chromových dílů,které se naklepávaly na spoje,došlo ke stržení nevytvrzené barvy a lišty použili ty po havarii-špatně vyrovnané a zkřivené.Do auta jsem před havárií koupil celogumové podlahové kryty.na opravované polovině mi je zakryli původním kobercem který přišroubovali.Oprava trvala 4 měsíce! Většinu času ale auto stálo na nádvoří,neboť nikdo neměl odvahu mi je takto předat a zároveň doufali,že lak dodatečně vyschne. Prý jim navíc nezbyla ani kapka barvy,ačkoli jsem dodal celkem 8 kg!!! Při předávání ujelo celé vedení neznámo kam a auto mi předal nějaký učeň tak,že mi vrazil klíče do ruky se slovy:"Máte to na dvoře,nikdo tu není a dnes již nepřijedou,možná ani zítra!" Škodu jsem pak vyměnil za ojetý Trabant combi,protože ji nikdo nechtěl.
Rukama mi prošlo za život moře aut.Když jich bylo přes třicet,přestal jsem je počítat.Většinou ani nevím z kolikáté ruky,několik i z autobazarů a ty byly povětšině zklamáním!
Až na to poslední! Koupil jsem Renault Megane z r.2011. Měl najeto 46000km,jako nový! Šest rychlostí,1,6 benzin,od prvního majitele.Spojil jsem se s ním písemně a potvrdil mi najeté km,že nebyl nikdy bouraný a prodal jej z důvodu potřeby většího auta pro rodinu.Servis mi auto pohlédl a oznámil,že je prakticky nové.Jen jsem nechal nastříkat spodek auta,aby lépe odolávalo zimnímu provozu a koupil druhou sadu kol, kvůli přezouvání. Má klimatizaci,vysvětlí mi kdy je potřeba servis,za kolik jedu a jak daleko dojedu na benzin,co mám v nádrži.Posvítí mi na cestu k domu když potřebuji a podobné hlouposti.A proto jsem zcela spokojen i s autobazarem,který míval tu nejhorší pověst! Jen vysávat a mýt ho musím sám,hygieně jej ještě nikdo nenaučil!
TerezaK, 27.11.2018 16:56
Dobrý den! Hledám lidi, kteří by se mohli podělit o své zkušenosti s nákupem ojetého auta. Zaujal mě váš příspěvek. Pokud byste měl zájem, ráda bych vás pozvala na rozhovor k tomuto tématu.
Jako odměnu za váš čas jsme si nachystali ALZA a Restu vouchery v hodnotě 1 000 Kč. Alza voucher uplatníte v Alze, Restu voucher v jedné z 800 restaurací v ČR.
Pokud máte zájem, stačí se jen přihlásit zde:
https://www.survio.com/survey/d/T5N2E1E4S6Q3I3M2D