Kutil přeměnil chlaďák na byt na kolech. Nastartuje a odjede s ním, kam chce

Nemusí se balit, prostě se svým bytem popojedou. Karavan neužívá rodina Stanislava Vlasáka pouze na víkendové výlety nebo rekreaci. Aby ušetřili náklady, rozhodli se v nástavbě kamionu žít celoročně. Dnes je to už bezmála rok, co takhle trvale bydlí. • Rodina chtěla být spolu
• Volba padla na chlaďák
• Pomohly Google a YouTube
• Měli ho za blázna
• Milionová investice
Stanislav Vlasák se pohybuje po světě od svých zhruba dvaceti let. Vystudoval v Austrálii a právě tam mohl vidět, že lidé běžně obývají mobilní domy nebo obytná auta. „Bylo to trošku mým snem. Ale nikdy k tomu nebyl pádný důvod. Měl jsem svoji cestovní agenturu a do pandemie covidu jsme žili na Tenerife. Jakmile jsme se vrátili na rodnou hroudu, neměli jsme s rodinou kde bydlet. A u rodičů se nám žít nechtělo. Řešili jsme, jestli na hypotéku pořídíme nějaký starší dům, nebo postavíme něco nového. Variant bylo poměrně dost. Jenže nebyla dobrá doba, hypotéky, pozemky i nemovitosti šly cenově razantně nahoru,“ vysvětluje světem protřelý kutil.

Svou cestovku pověsil Stanislav Vlasák na hřebík a začal pracovat jako delegát pro cestovní agenturu. Kvůli práci se i s rodinou nacházejí polovinu roku mimo republiku. Chvíli žili v pronajatém domě, protože to pro ně byla nejschůdnější cesta.

„Platili jsme poměrně vysoký nájem. Navíc jsme ho museli platit i v době naší nepřítomnosti, když jsme byli v zahraničí. Jednu dobu jsme uvažovali o mobilheimu. Zjišťoval jsem tehdy další možnosti a přišel na alternativu domova na značkách. Tím se zrodil náš plán,“ vzpomíná Stanislav Vlasák.

„Moje paní už se mnou žije řadu let, takže překvapená nebyla. Všechny návrhy jsme řešili společně. Kdyby s tím nesouhlasila, určitě bychom do toho nešli. Máme štěstí, protože i ona pracuje online. A vidina ušetřených peněz za nájem nás utvrdila v tom, že jdeme správnou cestou. Máme sedmileté dítě a nechceme svůj život strávit v práci vyděláváním na hypotéku. Chceme s naším dítětem trávit čas a být jako rodina spolu,“ vysvětluje svou motivaci k razantní změně životního stylu delegát cestovní agentury.



Stanislav Vlasák prý dokonce uvažoval o tom, že koupí autobus. Jenže to má podle něj řadu úskalí. „Autobus v našich klimatických podmínkách má jednoduché zasklení. Tuto velkou prosklenou plochu nezaizolujete. Je tam kvůli tepelným mostům velká srážlivost, takže se tam tvoří plísně,“ zdůvodňuje, proč autobus zamítl.

Stanislav Vlasák proto sháněl vozidlo, které bude co nejdelší, bude mít dvě osy a které bude víceméně izolované.

„A tak padla volba chlaďák. Je už od výroby izolovaný, což mi při stavbě ušetřilo nejen spoustu času, ale i peněz. Auto má 12 metrů na délku s ložnou plochou 10 metrů a maximální vahou 18 tun. Navíc je u chlaďáku oficiálně povolená šířka 2,6 metru a výška vestavby 2,5. Je to dobrá volba,“ pochvaluje si pan Stanislav.

„Čistě teoreticky je užitná plocha 25 metrů čtverečních. Máme navíc vestavěné patro, takže si myslím, že to bude kolem 30 metrů. K tomu jsem ještě vyrobil verandu, což je plus dalších 5 metrů. Tu se sebou nevozím, mám ji na zahradě. Když jsme v Čechách a prší nebo sněží, tak ji člověk ocení. Vyrobil jsem konstrukci pro verandu, kterou ve dvou lidech dáme na hydraulické sklopné čelo. Je to paráda,“ usmívá se spokojený majitel.

Jak Stanislav Vlasák říká, vše si dělal sám, ačkoliv o tom před samotnou stavbou mnoho nevěděl. Pomohly mu prý Google a YouTube.

„Baví mě improvizovat a rád si plním své sny. V průběhu let jsem v evropských kempech viděl mnoho zajímavých přestaveb. A tak jsem se do toho pustil. Auto jsem stavěl od září 2022 do dubna 2023. Ještě není vše zdaleka hotovo tak, jak bych si představoval. To víte, tlačily mě trošku nejen čas, ale i finance, a tak jsem upřednostnil interiér před exteriérem,“ uvádí šikovný kutil.



Jediné, co nezvládl svépomocí, byla elektrika, protože pro provoz potřeboval revizi.

„Náklaďák má uvnitř rám, a tak jsem zjistil, kde má příčnice a mezi nimi jsem si vyřízl díru pro okno. To jsem poté uchytil do hliníkové konstrukce na šrouby. Utěsnil jsem samozřejmě izolační pěnou,“ popisuje hrubou stavbu pan Stanislav.

Vše bylo potřeba vyrábět přímo v náklaďáku, aby si jednotlivé komponenty sedly na milimetr přesně. Na základní konstrukci Stanislav Vlasák použil OSB desky, které obložil palubkami. A nezapomněl ani na vodu.

„Objem nádrží na pitnou vodu je 2 x 500 litrů a na šedou vodu 400 litrů. Nahoře je instalován solární systém o výkonu 3,7 kW, takže nám pokryje veškeré spotřebiče, jako jsou pračka se sušičkou, bojler, myčka, lednička i trouba. K vytápění používáme naftové topení neboli bufík,“ říká Stanislav Vlasák.

Když se o jeho záměru dozvěděli kamarádi, ťukali si prý na hlavu. „Jakmile ale viděli finální podobu, koukali s otevřenou pusou,“ říká s oprávněnou hrdostí Stanislav Vlasák.



„Zvenku to ještě nemám všechno udělané tak, jak bych představoval. Nádrže na vodu musím zadeklovat, aby byly kryté. Chci exteriér nastříkat nějakým pěkným dekorem, třeba podobným jako bývá na karavanech neboli tzv. rychlým pruhem. K tomu ale potřebuji vhodné počasí, trochu času a samozřejmě finance,“ plánuje Stanislav Vlasák.

Celý projekt vyšel Vlasákovi lehce přes milion korun, včetně náklaďáku. „Mám to přesně spočítané, protože jsme si při stavbě vedli peněžní deník. Auto stálo 350 tisíc a vestavba pak okolo 750 tisíc korun. Drobnosti jako koberečky, terárium a další dekorace už jsem nepočítal. Na obytném voze je spousta dalších věcí, které bych příště udělal jinak. Řešil jsem kondenzaci a plíseň v rozích nebo zamrzávání vody v nádrži. Vše jsem už vykoumal a upravil,“ pochvaluje si majiitel jejich bydlení na kolech.



Při první jízdě prý byl Stanislav Vlasák lehce nervózní. „Od doby, kdy jsem udělal řidičák v autoškole, jsem v kamionu za volantem neseděl. A my jsme se vydali rovnou do Bulharska. Všechno ale dopadlo super,“ usmívá se spokojený kutil.