Kadaňský šuplík a 316 parádních modelů: v autech zazářilo Bugatti Elišky Junkové

V pořadí již 14. ročník soutěžní výstavy plastikových modelů Kadaňský šuplík se uskutečnil v severočeské Kadani. Tradičně se bylo na co dívat. Jednu z největších sekcí představovala civilní a závodní auta. Nejvíce bylo k vidění modelů v kategorii letadel, nechyběla vojenská technika nebo zajímavé scenérie v podobě takzvaných diorám.

• Model sbírá vavříny po celé republice
  
• Kdo byl válečný letec Václav Švec
  
• Představuje se Klub plastikových modelářů Kadaň
  
• Víte, co je plastikové modelářství?

Vystavovat a soutěžit přijeli modeláři z celé republiky a nechyběli ani tvůrci miniatur aut a motocyklů ze sousedního Saska.

„Účast byla parádní. Sjelo se osmdesát osm modelářů, kteří nabídli 316 modelů,“ prozradil za pořadatelský tým Klubu plastikových modelářů Kadaň Richard Pavlík. Soutěžilo se nejen ve věkových kategoriích – kadeti, junioři a senioři, ale i v množství modelářských kategorií.

Lídrem v kategorii seniorů mezi modely závodních automobilů se stalo Bugatti Type 35B Elišky Junkové, která si s tímto skutečným vozem dojela v roce 1928 pro páté místo v závodě Targa Florio. Autorem modelu je Přemysl Bartoš.

Je nutné podotknout, že model Bugatti Elišky Junkové je precizní prací, se kterou její autor Přemysl Bartoš sbírá vavříny po celou letošní modelářskou sezonu.

Bodoval s ním při březnovém Plastic Modell Show Sachsen v Siebenlehnu, při Panthers Cupu, získal třetí místo v Maďarsku, prvenství mu patřilo na Vyškovském majáku, Bugatti bylo oceněným modelem při GTCup Masters v Borském Mikuláši, první místo získal model v květnu na soutěži v Děčíně, oceněným modelem byl v Čáslavi nebo v Mariánských Lázních. Druhé místo mu patřilo v kategorii veteránů v Hořovicích, kde ještě získal speciální cenu od Arpi's model cars a cena starosty.

Další ocenění model získal v srpnu v Dobříši a následně v Plzni. Třetí místo a titul druhý vicemistr si autor modelu Přemysl Bartoš připsal na zářijovém mistrovství republiky a druhé místo při soutěži E-Day v Lysé nad Labem. Ocenění Bugatti bralo i při Žambereckém divočáku, který se uskutečnil týden před Kadaňským šuplíkem.

Na soutěži byl vybrán i vítězný model v rámci memoriálu Václava Švece, bývalého druhoválečného letce RAF. V rámci soutěže bylo vybráno i vozidlo v rámci speciálního ocenění Zakázaná reklama. Vyhlašovala se i Cena diváka v každé věkové kategorii.

Narodil se 15. února 1915 jako třetí syn horníka v Kopistech u Mostu. Vychodil 5 tříd obecných, 3 třídy měšťanské školy a 2 třídy odborné pokračovací. Vyučil se zámečníkem u firmy V. Vajchra v roce 1930. V rámci vojenské služby absolvoval poddůstojnickou školu, kurz pro výkonné rotmistry a kurz dělovodů. Do zálohy odešel v hodnosti četaře.

Po obsazení pohraničí a následné anexi zbylého československého území hitlerovským Německem odešel do zahraničního odboje přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii se dostal do Francie, kde vstoupil do čs. zahraniční armády v Agde.

Po pádu Francie odplul společně s dalšími čs. vojáky do Velké Británie, kde se přihlásil do řad letectva. Nejdříve byl zbrojířem u 311. čs. bombardovací perutě. Následně se přihlásil se do řad letců a od 15. května 1944 se stal aktivním letcem 311. čs. bombardovací perutě, která tou dobou sídlila na základně Predennack.

Svůj první operační let absolvoval 12. června 1944. Dne 29. října 1944 přežil havárii jako člen osádky letounu Liberator G, BZ 720 (P/O K. Pospíchal, F/O R, Körper, F/Sgt S. Šácha, F/O Fr. Politzer, Sgt V. Černý, Sgt R. Barvíř, Sgt J. Košťál, Sgt V. Švec a Sgt Š. Štětka), který se zřítil 30 minut po startu k akci proti nepřátelské ponorce, hlídkující poblíž norského pobřeží, ze základny Tain a shořel. Pět členů osádky havárii nepřežilo.

Václav Švec utrpěl zlomeninu pravé lopatky, popáleniny rukou a obličeje. V nemocnici byl až do konce ledna 1945, kdy se vrátil k letectvu, ale do operační služby se již nevrátil. Do vlasti se vrátil s dalšími čs. letci 21. srpna 1945. Sloužil dále v armádě, naposledy ve Vysokém Mýtě. Ovšem postihl jej stejný osud, jako ostatní Zápaďáky po únoru 1948. Poté pracoval jako zámečník. Usadil se v Hostivici u Prahy, kde 11. února 1986 náhle zemřel.

Klub je součástí zájmového kroužku v Domě dětí a mládeže Šuplík v Kadani. Je partou, kterou baví lepit, barvit a celkově dělat vše co se týče modelů. Členové klubu se zúčastňují modelářských soutěží, kde se často řadí mezi oceněné za svoji práci. „Pro medaile to samozřejmě neděláme, ale jsme rádi, když náš výtvor někdo ocení,“ píše se na webu klubu.

Klub je již od roku 2009 pořádatelem modelářské soutěže a výstavy s názvem Kadaňský šuplík. Je to soutěž ve velice přátelském kolektivu a zúčastňují se jí modeláři z celé republiky a také ze zahraničí.



Plastikové modelářství je podle portálu wikipedia obor modelářství, zabývající se stavbou statických modelů z plastových stavebnic, nejčastěji polystrenových výlisků. Stavebnice modelů zobrazují zejména letadla, auta, bojová vozidla, lodě, vlaky, ale i budovy či lidi a jsou vyráběny v různých měřítcích (1:72, 1:48, 1:32 atd.). Stavebnic je mnoho druhů, od jednoduchých po náročné, obsahujících stovky dílů a vyžadujících mnoho hodin práce.



Jednotlivé díly plastikové stavebnice musí modelář nejprve oddělit od licích rámečků, zbavit případných nečistot a otřepů a následně spojit dohromady vhodným lepidlem.

Používají se zejména lepidla na bázi rozpouštědel plastu, kyanoakrylátová lepidla a podobně. Následuje pečlivé broušení a leštění. Případné nepřesnosti při lepení dílů se upravují pomocí tmelů.

Povrch modelu se následně nastříká tekutým tmelem tzv. surfacerem, který slouží k ucelení povrchu a zajišťuje správnou přilnavost barvy.

Poté je povrch dotvářen akrylovými či syntetickými barvami. Barva se obvykle nanáší airbrush pistolí, na drobné díly či figurky se používají speciální štětce různých, často velmi malých velikosti.

Po sestavení modelu, zpravidla ještě před osazením drobných detailů, se může provést patinování. Nakonec se model lakuje matným, lesklým, případně pololesklým lakem.

K realistickému vzhledu modelu přispívají i různé doplňky – tzv. resinové odlitky ze syntetické pryskyřice, fotoleptané díly (například bezpečnostní pásy v kokpitech letadel), cínové odlitky (například pásy bojových vozidel). Resinové doplňky často svým rozsahem nahrazují i celé původní díly modelu.

Velkou roli při sestavování modelu a aplikaci hraje šikovnost a zkušenost modeláře. V počátcích modelářství si každý modelář vymýšlel sám různé improvizované postupy, jak dosáhnout různých realistických efektů. Dnes lze většinu přípravků koupit v modelářských prodejnách a specializovaných internetových obchodech.