Byl posledním českým vítězem Ecce Homo. Úspěšný závodník oslavil 85. narozeniny

Dodnes je posledním českým jezdcem, který dokázal vyhrát prestižní závod do vrchu Ecce Homo ve Šternberku. Sbíral vavříny také na okruzích a prosadil se v tehdy velice populární Interserii. Patří mu i titul evropského šampiona v závodech historických automobilů. Je držitelem Zlatého volantu, Ceny Zdeňka Vojtěcha za celoživotní přínos českému motorsportu a v roce 2023 byl zvolen na setkání jezdců nejlepším vrchařem Československé republiky. Legendární závodník Miroslav Adámek před pár dny, přesněji v neděli 18. srpna, oslavil 85. narozeniny. O ČEM SE V ČLÁNKU DOČTETE

• Nabídka od automobilky NSU
  
• Naposledy jel Interserii v Mostě 1996
  
• Poslední český vítěz Ecce Homo
  
• Největší dosažený úspěchy Miroslava Adámka

„Pan Adámek patřil celá léta k absolutní jezdecké špičce a dokázal prohánět i mnohem silnější vozy než jen ty ve své třídě do které patřil jeho spider NSU Brixner BS1300, nebo malé NSU TT, na kterém svoji kariéru také končil. Když přivezl do Šternberka „monstra“ typu Can-Am, to už bylo panečku pěkně „horké kafe“!

Ani poslední rok jeho jezdecké kariéry nebyl jízdou starých pánů. Jsem rád že jsem to mohl vidět a prožít na vlastní oči,“ napsal na adresu jubilanta na facebookovém profilu Okruhové a kopcové závody v době Československa na fotografiích František Šajar.

Miroslav Adámek se narodil 18. srpna 1939 v Praze – Modřanech, jako třetí dítě do rodiny, která provozovala autoopravárenskou dílnu. Jeho otec František Adámek, jak uvádí Zpravodaj Veterán Autoklubu České republiky založil tento rodinný autoservis v roce 1934.

Měl starší sourozence, sestru Zdeňku a bratra Bohumila. Jeho bratr závodil v automobilových závodech v letech 1952 - 957 a Miroslav se s ním několika závodů zúčastnil jako doprovod a dokonale tak poznal prostředí automobilových závodů.

V roce 1954 se vyučil nástrojařem. Živil se pak touto profesí a přivydělával si v původním rodinném autoservisu, který byl z vlastnictví jeho rodiny zestátněn komunisty v roce 1948.

V roce 1964 přišla nabídka pro modřanský autoservis na opravování vozů značky NSU a tím začala pro Miroslava spolupráce s tehdejší německou automobilkou, která poznamenala nejen jeho následující pracovní život, ale i závodní činnost.



V mládí se podle autora knihy Svět velkých závodů Miloše Kováříka (Novinář, Praha 1984) věnoval házené, sjezdovému lyžování a lednímu hokeji. Nakonec ale zvítězil motorismus.

Svou závodní kariéru Adámek spojil se závody automobilů do vrchu a na okruhu. Jeho závodní počátky jsou datovány rokem 1970, kdy se závodů začal účastnit s cestovním vozem NSU TT Prinz 1000, který získal během své pracovní stáže v Německu v letech 1968 -1969.

V kategorii cestovních vozů působil s tímto automobilem v letech 1970 až 1976. V těchto letech také výrazných úspěchů ve své objemové třídě při závodech automobilů do vrchu i na okruzích. Soupeřil s jezdci Zdeňkem Vojtěchem, Břetislavem Enge nebo reprezentanty tehdejšího továrního týmu AZNP-Škoda.

V rámci závodů do vrchu se stal v roce 1975 a 1976 mistrem Československa v kategorii A2 do 1300 ccm. Přehled mistrů ČSR, kde je Adámek uveden, přinesl časopis Motoristická současnost v letech 1976 (číslo 4) a 1977 (číslo 3.).

Ve stejném období si vyzkoušel i zahraniční závody do vrchu, kterých se zúčastňoval od sezony 1975. V sezóně 1976 si připsal celkem čtyři starty v závodech mistrovství Evropy.

Od roku 1977 startoval ve skupině 6, tedy skupině určené pro sportovní vozy, kde usedal za volant speciálu NSU-Brixner BS1300. S tímto sportovním prototypem působil v národních mistrovstvích závodů do vrchu i na okruzích, kde získal několik titulů mistra republiky v obou disciplínách a později úspěšně startoval i v závodech automobilů do vrchu v rámci mistrovství Evropy.

V roce 1979 vyhrál svoji objemovou třídu v rámci skupiny 6 v hodnocení evropského šampionátu v závodech automobilů do vrchu. Poslední sezónu odjel se spiderem NSU-Brixner v roce 1982. Poté vůz prodal.



Miroslav Adámek si v těchto letech vyzkoušel i ojedinělé starty s formulovými monoposty, ale i s cestovními vozy - mimo jiné i s tehdejší špičkou mezi cestovním vozy, se speciálem Škoda 130RS.

Následně Miroslav Adámek směřoval svůj zájem k účasti v okruhové Interserii. Svůj první start v Interserii Adámek uskutečnil 5. října 1980 na německém okruhu Kassel – Calten. Jel se startovním číslem 70 a dojel si pro 11. místo.

V rámci tohoto seriálu pro závodní speciály - sportovní prototypy startoval už s vozem Brixner, ale bylo mu v té době už více než jasné, že pro dosažení lepších výsledků potřebuje startovat s konkurenceschopnějším vozem.

Tuto možnost mu poskytl pronájem různých monopostů od zahraničních týmů, jako byly Gebhardt, Lechner, Hasenbichler a další. To mu umožnilo v rámci Interserie v divizi I. usednout například za volant speciálu skupiny C, Gebhardt JC842 (1984, 1985) nebo do monopostů bývalé Formule 1, Williams FW07 Cosworth v úpravě pro Interserii (1986).

Přehled jednotlivých vozů řízených Miroslavem Adámkem uvádí portál Racing Sports Car. Naposledy jel závod seriálu Interserie v Mostě 4. srpna roku 1996, kdy dojel se startovním číslem 55 a s vozem Argo JM19C Ford na celkovém pátém místě.

Svých největších úspěchů v seriálu Interserie dosáhl v rámci divize 2, kde startoval se speciálem HSS-March 822 Audi Can-Am v letech 1987-1992. V roce 1987 a 1989 skončil shodně na 2. místě v celkovém hodnocení šampionátu v rámci divize 2.

Jedním z vrcholů Adámkovy sportovní kariéry byl start v závodě vytrvalostního mistrovství světa v roce 1985 World Sportscar Championship 1985, kde startoval při závodě 31. International ADAC-1000-km-Rennen und die duschfrisch Trophy v týmu Sachs-Sporting s vozem Gebhardt JC843 ve skupině C2. Závod posádka Günter Gebhardt - Jo Gardtner - Miroslav Adámek nedokončila kvůli poruše na závodním voze.

V roce 1986 překonal národní rychlostní rekord s vozem March 821 Ford CanAm, když dosáhl rychlosti 262,698 kilometrů v hodině.

Mezi lety 1986 - 1990 Adámek několikrát startoval v závodech do vrchu s vozy, se kterými jezdil Interserii. Nezapomenutelnými se staly jeho účasti při závodech na české trati Ecce Homo ve Šternberku, kde dokázal v roce 1990 překonat absolutní traťový rekord a získat absolutní vítězství v závodě. Navíc to bylo doposud poslední vítězství českého jezdce v tomto podniku.



Tento dosažený výsledek podle knihy Fenomén Ecce Homo – Historie slavného závodu do vrchu 1905 – 2020 (Lukáš Pikal, Karel Fiala, Roman Krejčí, vydavatel SEBEI Štenrberk, 2020) zařadil ve své kariéře mezi vůbec své největší závodní úspěchy.

Po roce 1992 postupně utlumil svoji závodní činnost ve prospěch svého podnikání, když se mu podařilo získat zpět někdejší rodinný autoservis a prodejnu aut. Pro návrat do českých okruhových závodů se Miroslav Adámek rozhodl v letech 1995 až 1999 v rámci pohárových závodů. Nejdříve v seriálu Ford Fiesta Cup, Škoda Pick-Up Freestyle a v letech 1997-1999 v seriálu Škoda Octavia Cup.

Sezona 1997:
• Celkově 11. místo a zisk 75 bodů. Absolvoval 8 závodů z 10.
Sezona 1998:
• Celkově 13. místo se ziskem 60 bodů. Absolvoval všech 10 závodů.
Sezona 1999:
•  Celkově 11. místo a zisk 181 bodu. Startoval v 8 závodech z 10.

V letech 2005 až 2018 se znovu vrátil na závodní tratě na postu závodního jezdce s vozem NSU TT Prinz. Pravidelně se účastnil závodů historických vozů do vrchu, kde působil hlavně v českém mistrovství s občasnými starty na zahraničních závodech.

Následně se zúčastňoval i šampionátu pro historické automobily v rámci mistrovství Evropy. V roce 2013 vybojoval v šampionátu FIA Mistrovství Evropy v závodech historických automobilů do vrchu titul mistra Evropy. Svoji závodní činnost oficiálně ukončil v roce 2018.

V letech 1978, 1979, 1980 se stal vítězem Československého mistrovství v závodech automobilů na okruzích. V letech 1975, 1976, 1978, 1979, 1980, 1981 a 1982 se stal vítězem Československého mistrovství v závodech automobilů do vrchu. V Interserii v rámci hodnocení divize II, získal v letech 1987 a 1989 titul vicemistra a v roce 1988 byl ve stejném hodnocení třetí.

V roce 1990 dokázal absolutně zvítězit v závodě Ecce Homo Šternberk a zároveň tehdy dosáhl historicky nejrychlejšího času v jedné jízdě. Mistrem Evropy v závodech historických automobilů do vrchu se stal v roce 2013 s vozem NSU TT.

V roce 2018 byl členem vítězného týmu (Vladimír Konicar, Jaroslav Mikeš, Josef Michl, Miroslav Adámek, Jindřich Indra, Jiří Kubíček, Petr Tykal), který soutěžil v rámci mistrovství Evropy historických vozidel v závodech do vrchu a díky jejich celosezonním výsledkům se stal celkovým mistrem Evropy v Poháru národů.

• V roce 1980 získal v anketě motoristických novinářů ocenění Zlatý volant za disciplínu závodů na okruzích.
• Ocenění Zasloužilý mistr sportu získal Miroslav Adámek v roce 1990.
• V roce 1999 získal v rámci vyhlašování ankety Zlatý volant Cenu Zdeňka Vojtěcha jako ocenění za celoživotní přínos českému automobilovému sportu.
• Je držitelem Zlaté spony Autoklubu ČR, jako ocenění za reprezentaci českého autosportu prostřednictvím zisku titulu mistra Evropy v závodech historických automobilů do vrchu v roce 2013.
• Ocenění Legenda autosportu získal v roce 2022 v rámci výstavy Racing Expo v Praze.
• V roce 2023 byl na setkání jezdců zvolen osobnostmi ze závodního prostředí nejlepším vrchařem ČSSR.