Atraktivní přítel rodiny. Test Peugeotu 408 se základním benzinovým motorem

V recenzi horké novinky francouzské značky jsme se zaměřili také na to, zda malý pohonný agregát postačí v běžném provozu a jak moc se tvůrci vozu snažili kromě designu také o praktičnost. Modelů, které v tradičním systému číselného označení začínají čtyřkou, nabízel Peugeot v minulosti velké množství. Vzpomeňme třeba na kultovní typ 405. Nyní ale na evropském trhu poprvé došlo na číslo 408. Jde o další z dlouhé řady crossoverů, kterými automobilky v současné době chtějí zaujmout zákazníky.

Na mnoho detailů tohoto auta se můžete podívat do komentované galerie.

Konstruktéři francouzské automobilky vznik nového modelu vyřešili šalamounsky. Za základ jim posloužila nová generace modelu nižší střední třídy 308. Jen ho pak od prostředního sloupku směrem k zádi protáhli a přidali záď ve stylu liftbacku. To tedy znamená, že se do zavazadlového prostoru dají nakládat předměty velkým otvorem po odklopení víka spojeného se zadním oknem.

Peugeotu se musí přiznat, že v současné době nalezl designový směr, který je určitě přitažlivý pro velkou část motoristické populace. Svědčily o tom obdivné pohledy, které jsem během testovacích jízd s tímto vozem registroval.

Mně samotnému se velmi líbí řešení masky chladiče s obdélníčky lakovanými v barvě karosérie. Jsou navíc pospojované do jakýchsi paprsků, které na krajích přídě plynule přecházejí v úzké světlomety.

Ty mají také hezký tvar, ale ještě lépe je tento díl vyřešen na zádi, kde je navíc zdobí grafika tří červených lvích drápů. Snad jen zadní nárazník z černého plastu působí až příliš mohutně. Chápu ale, že bez něj by zase vůz poněkud ztratil zamýšlený „offroadový“ charakter.

Ten ale v praktickém životě tvoří jen zvětšená světlá výška na bezmála devatenáct centimetrů, což není rozhodně málo a stačí to na bezpečné projetí většiny polních či lesních cest. Ovšem je třeba myslet na to, že Peugeot 408 není a nikdy nebude „čtyřkolkou“.

O interiéru vpředu není třeba se dlouze rozepisovat. Tento vůz totiž přebral palubní desku z „třistaosmičky“. Je tedy samozřejmé, že ani v tomto případě značka se lví hlavou ve svém znaku neustoupila ze svého originálního řešení s přístrojovým štítem umístěným na horní částí věnce volantu (i-Cockpit). Zejména majitelům větších postav pak dělá problém jednak nastavit si volant tak, aby nedrhl o stehna a současně bylo vidět na „budíky“ a jednak pak z vozu pohodlně vystoupit.

Sedačky samotné jsou ale velmi dobré, líbila se mi a v zásadě jsem byl spokojen i s kombinací klasických hardwarových a virtuálních tlačítek. Jedním z nich si pak po několika kliknutích můžete zapnout masáž ve stylu „kočičí“ tlapky. Ve třetím z nabízených stupňů intenzity už se mi do zad zarývaly spíše tlapy tygra, ale to jen tak na okraj.

Odkládacích přihrádek je dost, nechyběla ani jedna speciální polička s indukčním dobíjením mobilního telefonu.

Příjemný na hrbolech

Lidé z Peugeotu se chlubí, že v tomto novém modelu mají cestující ve druhé řadě nejvíce místa ze všech jeho aktuálních vozů. Je pravda, že 186 centimetrů vysoký jedinec si takzvaně sám a sebe sedne. Jenže, nad hlavou už bude mít rezervu pouhých dvou centimetrů a před koleny tak tří až čtyř. To z Peugeotu 408 manažerský vůz určitě neudělá.

Kufr není špatný. Ve verzi se spalovacím motorem, kterou jsem testoval (v nabídce jsou ještě dva plug-in hybridy), dosahuje objem docela dost přes pět set litrů. A hlavě – má pravidelný tvar s téměř kolmými boky. Pod dnem se ještě nachází prostor na dojezdové kolo nebo různé drobnosti.

Trošku vadou na kráse je fakt, že zadní opěradla, pokud potřebujete převézt něco většího, se sklápějí v poměru 60:40. Uprostřed je sice otvor pro prostrčení delších věcí, je ale poměrně malý. Rozdělit tedy sedačky v poměru 40:20:40 by bylo praktičtější.

Před začátkem testu jsem pochyboval, zda je zážehová přeplňovaná tříválcová dvanáctistovka se svými sto třiceti koňskými silami pro auto, které měří na délku 469 centimetrů dostatečná, ale postupem času tento „motůrek“ rozptyloval mé obavy. Zejména při běžných jízdách po městě, v okolí i při dálničním testování v tuzemsku povolenou stotřicítkou. Je ovšem pravda, že jsem obvykle cestoval sám a také v kufru byl naložený pouze vzduch.

V takovém případě počítejte s průměrnou spotřebou mezi šesti a sedmi litry, což nijak nevybočuje ze současných „pořádků“ u benzinových aut. Pokud ale bude spěchat, tak apetit agregátu vzroste i lehce přes hranici osmi litrů. Také se může stát, že s naloženým vozem například ve stoupacím pruhu už budete mít problém akcelerovat tak, abyste se rychle dostali před pomalejší vůz.

Velmi příjemným překvapením byl schopný podvozek. Úmyslně jsem několikrát projel úseky okresek, jejichž povrch teď na sklonku zimy nepůsobil rozhodně celistvě (vlastně obsahoval více děr než asfaltu) a auto se nerozvlnilo, neposkakovalo a dokonce takovou cestu projelo bez jakýchkoli rušivých zvuků od podvozku. Bravo!

Vyšší podvozek a o něco měkčeji nastavené odpružení než třeba u německé konkurence pak znamenají větší náklony vozu v zatáčce a částečné zanořování přídě při prudším brzdění. Ani to však není nic, co by řidiče nebo jeho spolucestující muselo vyděsit.

Úplně nadšený jsem nebyl ze sladění tohoto agregátu a osmistupňové automatické převodovky. V režimu Normal působila poněkud váhavě, v tom sportovním zase při změnách převodových stupňů cukala.

• Karosérie: pětidveřový pětimístný liftback
• Motory/Spotřeba: Zážehový přeplňovaný tříválec 1,2/130 koní- 6,0l/100 km, plug-in hybrid 180-225 koní – 1,1-1,2 l/100 km
• Převodovky: osmistupňová automatická
• Vnější rozměry: 4687 x 2062 x 1478 mm
• Rozvor: 2787 mm
• Zavazadlový prostor: 536 - 1611 (hybridní verze 471-1545)
• Max. rychlost : 210-235km/hod
• Zrychlení: 7,8-10,4 s
• Ceny: od 830 000 Kč