Nový Opel Meriva - první dojmy

První generace Merivy představená v　dávném roce 2003 je sice do dnešních dnů jedním z　hlavních tahounů prodejního programu Opelu, její ostré hrany a obstarožní tvary interiéru si však už přece jen zasloužily razantnější výbrus. Nové ztvárnění modelu dává po vzoru Insignie a Astry na odiv mnohem přívětivější tvář a plnohodnotně se tak může postavit do řady s　takovými elegány jako jsou Citroen C4 Picasso nebo Ford C-MAX. Podobně jako u jejích starších sourozenců se u Merivy setkáte s　dominantní chromovanou maskou chladiče a typickým bočním prolisem zalomeným před předním kolem vzhůru ve stylu klasických sáněk-rohaček. Auto také ve všech směrech výrazně povyrostlo.

Do očí mě však udeřila především anomálie v　podobě klik předních a zadních dveří umístěných v　těsném sousedství uprostřed auta. Zatímco přední dveře fungují konvenčním způsobem, zadní pár se otevírá proti směru jízdy. Aby Opel mohl vůbec zahájit výrobu Merivy s　touto konfigurací, musel nejprve překonat zásadní administrativní překážku. Po nedobrých historických zkušenostech s　bezpečností tohoto řešení byl totiž v　Německu prodej aut s　takovou konstrukcí dveří zapovězen a podobně řešený Rols Royce Phantom museli zájemci získávat formou individuálních dovozů, na které se omezení nevztahovalo. U novinky se o to, aby se křídla dveří v　zatáčce nerozevřela dokořán stará automatický zámek aktivovaný v　rychlosti nad 4 km/h, při zastavení nebo havárii dojde samozřejmě k　deaktivaci. Ač by to mohlo na první pohled vypadat logicky, podobně jako u vzpomínaného Phantomu se nevytratil B sloupek a vysoká míra torzní tuhosti karoserie tak mohla zůstat zachována.

Kdo jel někdy tradičním londýnským taxíkem, ví, jak dobře se nastupuje do automobilu s　protisměrnými zadními dveřmi.U Merivy činí úhel otevření předního i zadního páru téměř kolmých 84 stupňů a přístup na zadní sedačky je skutečně famózně jednoduchý. Chce to jen trochu zvyku a zvýšenou pozornost při vystupování v　blízkém sousedství jiných aut na parkovišti - v　případě, že by vedle vás vystupovala důchodkyně z　běžně otevíraného auta, mohly by se křídla dveří obou vozidel dostat do destruktivního klinče.

Stejně jako zevnějšek sleduje i interiér trendy nastolené Insignii a Astrou, i když samozřejmě v　poněkud miniaturizovaném vydání. Kladně hodnotím pěkný vzhled přístrojovky, méně chvály zaslouží přetlačítkovaný středový panel a levnější zpracování některých detailů. Velmi dobré jsou široce seřiditelné přední sedačky a řidiče potěší také slušný přehled o dění okolo auta. Zajímavou novinkou jsou dvě kovové ližiny procházející od vysoko umístěné šaltpáky daleko dozadu. Mezi ně je možné uchytit buďto rozměrný plastový box s　loketní opěrou na vrchu nebo vaničku s　přihrádkami stavitelnou do dvou různých výšek. S obojím můžete posunovat v　podélném směru v　opravdu velkém rozsahu, box je možné v　případě potřeby přemístit i mezi zadní sedadla. Tradičně silnou stránkou rodinných Opelů je variabilita zadního oddílu. Sedadla je možné sklápět a posouvat v　podélném (všechny) i příčném (jen postranní) směru, přičemž ve standardní konfiguraci si pasažéři na nedostatek místa nemohou stěžovat.

Čtyřsetlitrový zavazadelník s　ideálním přístupem i skladností představuje víc než solidní základ, po sklopení zadních sedadel dovnitř můžete natlačit dokonce až 1500 litrů nákladu. V　plné polní byl k　vidění také Opelův integrovaný zadní nosič jízdních kol. Oblíbenou položkou příplatkové výbavy bude dozajista celoskleněná střecha a příjemné je i množství barevných kombinací interiéru.

Nabídka motorizací se nese v　přísně downsizingovém duchu: výkonový základ bude tvořit vznětová jednotka 1,3 CDTI s 75 koňmi, na vrcholu by měla být přeplňovaná benzinová 140koňová 1,4 Turbo. V　tomto výkonovém rozmezí najdeme další čtyři motory, bez výjimky s　přeplňováním. Podle použitého motoru budou k dispozici 5 a 6-stupňové manuální převodovky, případně šestistupňový automat. K　českým zákazníkům by se Meriva měla dostat v　druhé polovině letošního roku.