Jaké koupit poruchové auto pro manželku?

DOTAZ: Dobrý den, procházel jsem poradnou a hledal vhodný článek pro mě, ale nic, co by mi vyhovovalo, jsem nenašel. Všichni shání spolehlivá auta s malou spotřebou a nízkými náklady, což já nemůžu potřebovat. Mám, jak to tak vidím, netradiční požadavek. Moje manželka ráda cestuje, ale já její nadšení nesdílím. Zatím si vystačila s veřejnými dopravními prostředky, neboť auto nevlastníme, ale teď si udělala řidičák a tlačí na mě, abych koupil nějaké přibližovadlo. Já se jejích výletů neúčastním, raději si otevřu pivko k fotbalu nebo jdu na ryby, ale pro klid v rodině bych potřeboval nějaké vozidlo doporučit. A protože mi to její cestování dost leze na nervy, bo je tím pádem furt v luftu, mělo by to být auto, které bude trochu prudit – taková drahá „milenka“. Očekávaný nájezd je do 10 tkm ročně, jde jen o víkendové ježdění (i v zimě za sněhem), kam má smysl dojet vlakem nebo busem, aby to nezabralo celý den. Jestli naftu nebo benzín, nevím, a nechci, aby to bylo úplně malé auto, protože občas se s ním budu přemisťovat i já, tak ať ho nemusím na sebe obléci (mám 130 kg). Nechci na ní šetřit, takže 120 tisíc je strop vstupní investice. Najděte vhodného kandidáta, který by to trajdání po světě trochu utlumil svou finanční a morální (drobné poruchy) náročností. Starost o vůz hodlám přenechat jí, stejně jako náklady na provoz (naštěstí máme oddělené finance), jen vstupní investice půjde za mnou. Děkuji, Franta Sláma

Vážený Franto,
tak musím otevřeně přiznat, že hledání levného, spolehlivého a finančně nenáročného auta se nakonec uskutečňuje mnohem lépe než zde vytyčený požadavek. Sice se tomu směji, jak mají všichni představu, že do auta nebudou muset dávat peníze, ale tohle mě svým způsobem zaskočilo.
Vyjdeme ze zadaných dat, auto počínající někde na nižší střední třídě za 120 tisíc s plánovaným nájezdem +/- 10 000 km/rok, které bude specifickým způsobem znepříjemňovat cestování. Vnímání toho může být různé. Někomu znepříjemňuje cestování jen to, že vidí otřesnou hodnotu spotřeby a někdo, ani když každou druhou cestu jeho miláček končí tažen na laně, nemá potřebu jej nechat exemplárně sešrotovat (a proč taky, pokud počitadlo km je mechanicky poháněno, tedy funguje a tím pádem klesá průměrná spotřeba, a to se vyplatí). Nicméně mi něco říká, že nechcete skončit v podezření, že to bylo cílem, takže nebudeme doporučovat typické propadáky s hrozícími fatálním závadami na motoru typu přeskočený nebo přetržený rozvodový řetěz, zadření motoru po selhání pohonu olejového čerpadla nebo se značným apetitem na mazací olej, zadírající se vstřikovače a podobné lahůdky, kterými nás motory v ojetinách dokáží potrestat za naše hrdinství při nákupu „provařeného“ motoru. Požadavek „drahé milenky“ vnímám spíše jako jemné a lehké, ale soustavné otravování života, kdy ovšem na hlavní agregáty bude tak nějak spolehnutí. Ono by v těch fatálních případech došlo k tomu, že by Vám manželka auto omlátila o hlavu a problém by se řešil znovu. I když by v tom třeba Vaše peníze nevisely, tak zvuk vytočené manželky není pro ucho libozvučný, ani když je člověk vášnivý motorista, kterému jistý druh vytáčení přináší vyplavení endorfinů.
V podstatě můžeme jít dvojí cestou:
1) Budeme vybírat auto, které bude mít „pěkné“ provozní náklady, což je pro malý roční nájezd dostatečně obhajitelné. Takže budeme vybírat nějaké benzínové motory s obsahem větším, než je zdejší průměr na silnicích. Netroškařil bych a volil rovnou obsah kolem 3 litrů. Manželka má sice řidičák čerstvě, ale ženy jsou trochu jiní začátečníci než muži. Chlapci se někde rozstřelí ve vysoké rychlosti a ženský spíše kulmují plechy při parkování, takže bych se krocení koní nebál. Po jízdě Vám rozhodně nebude nadávat, že: „... ta lemra nechce vůbec jet...“, ale řekne si zase o svůj příděl paliva. V případě remcání a poukazování na nízkou spotřebu vznětových motorů se doporučuji ohánět vyšším komfortem jízdy a nižší pravděpodobností poruchy. Určitě znáte někoho, komu přestala chrochta chrochtat; každý někoho takového známe. I základní zákonná pojistka bude vysoká, tam je jediná výmluva ve stylu, kdo chce opici, musí mít na banány – chceš si vozit po výletech zadek svým autem, něco tě to bude stát. Výborným argumentem je: „Nechci, aby se Ti něco stalo, proto jsem koupil pořádný auto s pořádným motorem.“ Tohle určitě ráda uslyší každá. Nakonec daleko od pravdy nebudete, protože s velkoobjemovými motory se pojí veliká karoserie, nadstandardní výbava i lepší pasivní bezpečnost. O aktivní ani nemluvím. Nakonec pak ráda zaplatí i dražší servisní práce a zbude méně peněz na výletování, zejména pokud se podaří prosadit myšlenku, že tohle auto musí jezdit do autorizovaného servisu. Konec konců automobil u nás vyjadřuje jakýsi sociální status – s touto myšlenkou je třeba umět při provozování auta dobře pracovat a je zajímavé, co jsou mnozí ochotni udělat, aby se ukázali.
Na výběr je toho docela dost. Obligátní BMW 530i jistě splní službu, ale zasněžené hory bude lepší brázdit se Subaru Legacy 3.0 H6 a žádný plyn. Pak tu máme koncernový motor 2.8 V6 a s 30 ventily, který může být osazen do superbu, VW Passata a třeba do Audi A6, pokud budou s pohonem všech kol, tím lépe, hned nám spotřeba skočí o litřík nahoru, ale jde přece o pohodlí a bezpečnost. Ford a Opel také nabízejí modely s šestiválcovými motory, ale to jsou tuctovky s levným servisem, nic pro fajnšmekry.
Věřím, že tohle auto si budete nakonec rád půjčovat a kdo ví, jestli nenaleznete v cestování také zalíbení, jen abyste nezjistil, že nešlo o výlety, ale o zálety…
2) Druhou možností je najít auto s průměrným běžným servisem, ale plejádou nejrůznějších drobností na elektronické části vozidla nebo s komfortní výbavou žijící vlastním životem. Zde bych doporučil vozidlo nižší střední třídy, aby se dalo operovat s nízkým věkem pro omluvu těch neustálých drobností, které je potřeba řešit. Zde je ovšem problematické natrefit na ten správný kus, protože i mezi notorickými potížisty existuje určité procento exemplářů, kteří se pověsti ze všech sil vzpínají. Podstatné je, aby hlavní agregáty byly více méně spolehlivé čili hlavní účel auta splněn. Zase bych volil zážehový motor ze stejných důvodů v bodě 1). Objem lze volit jakkoliv. Malý motor bude sice provozně levný, ale otravný (což chceme), no a velký motor bude užranější (což je také výhoda). Dokud se auto přemisťuje dle přání provozovatele, pak je na něj obecně nahlíženo jako na spolehlivé a nad drobnými poklesky majitelé přivřou oči. Kolikrát je to tady krásně vidět i v recenzích. Auto je vychváleno, ale po pročtení měněných částí člověk žasne, kolik tolerance v majiteli je, ale to je tím, že jsou to preventivní výměny, které se do spolehlivosti nepočítají. Tady je kouzelnou mantrou: „Nechtěl jsem Ti koupit nějakej starej křáp, aby ses necítila blbě, až z toho budeš vystupovat!“ Tohle přece nemůže žádná žena s průměrným automobilovým rozhledem zpochybnit. Pokud to auto ještě trochu „chytne za srdíčko“ svým vzhledem, budou se mu vrtochy tolerovat – prostě drahá milenka.
Zde bych vybíral z produkce jižanské provenience. Teď tedy tnu do živého, ale vozy jako Alfa Romeo jsou pro tuto příležitost naprosto ideální. Potřebují specifickou péči a umí majitele něžně škádlit a ti je za to milují. Rovněž Renault se svou rozsáhlou elektrickou palubní sítí a bohatou výbavou má ambice stát se Vaším vozem. Ani zde nemusí být o bouřlivé emoce nouze, když třeba karta přestane fungovat a pak se zase rozběhne. Každá jízda se pak stane malým dobrodružstvím.
Věřím, že Vám bude článek alespoň malou inspirací, jakým způsobem vybrat správný automobil, hlavně s sebou neberte žádné odborníky, ať Vám ty závady nevychytají. Je to s nimi k vzteku, každého vyhlídnutého kandidáta na auto snů dokážou svým otravným hnidopišstvím dokonale zprotivit. A vybírejte jen lichá auta, protože pamatujte, že každé druhé auto má nějaký problém, ať už legislativní, nebo technický, nebo má zmanipulované ukazatele. Horkým tipem jsou pak auta, která „tady včera někdo obhlížel, že se ještě ozve.“ Tak lovu zdar!