Dotaz
Váený pane Vaculíku,
rád bych Vás poádal o názor a radu:
Koupili jsme BMW 530d touring rv 2002 z Německa. Působí velmi zachovale, snad s orig.servisní kníkou, najeto cca 150.000 km.
Byl jsem na diagnostice v BMW v Brně - 2 vstřiky byly na hraniční mezi, tak jsme je vyměnili. Kolísání otáček na volnoběh - po výměně 2 vstřiků je ok. Nic dalího ale asi diagnostika neobjevila.
Stále mám vak patný dojem při rozjezdech a vůbec při řazení a hlavně podřazování. Mám pocit, e tam můe být více příčin:
a) chod motoru - zdá se mi stále v nízkých otáčkách nevyrovnaný, je to ale jetě něco jiného ne to původní značné kolísání otáček (které se odstranilo novými vstřiky). Ten neklidný chod se dá také poznat, kdy na neutrál rychle prolápnu plyn - při návratu do nízkých otáček se motor jakoby lehce zahltí, "přebleptne" a nebo, kdy se rozjídím, cítím, e motor v nízkých otáčkách pracuje nějak neklidně... Mohla by to být váha vzduchu? Ale proč to neukázala diagnostika (e by to neměřili...?)
b) spojka - zabírá příli citlivě a "nahoře" a moná taky nějak přispívá k tomu jakémusi rozechvění při rozjezdech. Je to cítit i na řadící páce - např. při rozjezdu na 2-ku se nepřiměřeně třese. Při řazení musím vdy dát více plynu a spojku poutět hrozně citlivě. Při podřazení je téměř nemoné udělat plynulý průběh. Skoro vdy je cítit náraz - i kdy se snaím pracovat s plynem. Spojka prý nejde seřídit...? Zároveň ale myslím, e snad není po smrti - to by asi začínala prokluzovat a zapáchat...?
c) s tím moná jetě souvisí nějaká dalí vůle v přenosu výkonu na nápravu - to usuzuji z toho, e při řazení právě v okamiku sepnutí nebo rozepnutí spojky je slyet klasický zvuk - klepnutí, prostě lehký náraz. Výměna hardispojky ten problém zcela neodstranila.
Budu velmi vděčný za Vae rady a zkuenosti.
Děkuji moc, Martin Loučka
Váený pane Loučko,
Velice nerad diagnostikuji auta na dálku, ale zde se to zdá být víc ne jasné: Jsem na 90 procent přesvědčen, e za Vámi popisovanými problémy stojí opotřebený dvouhmotový setrvačník, který takřka vechny moderní diesely pouívají k tlumení svých torzních kmitů a obecně hluku a vibrací. Konkrétně BMW jej v touze po naprosté dokonalosti pouívá i u svých sametově běících záehových estiválců. Pocit, e problém nějak souvisí se spojkou, je správný, dvouhmotový setrvačník je nejvíce namáhán právě při rozjezdu a řazení.
Dvouhmotový setrvačník funguje jako normální setrvačník, prostě zajiuje, aby motor běel pravidelně roztočen svojí kinetickou energií umoní bez zakolísání otáček překonat kompresní zdvihy motoru, přičem čím méně má motor válců, tím větí setrvačník potřebuje. V tom (a v setrvačnosti vyvaovacích hřídelí) nacházejí piloti tříválcových fabií odpověď na to, proč jde tento motor tak zoufale pomalu do otáček a jetě pomaleji z nich padá, čím znemoňuje rychlé přeřazení. Ji záehový čtyřválec se dokáe točit téměř bez setrvačníku, ale musí mít vysoké volnoběné otáčky, toto řeení je časté třeba u supersportovních motocyklů. Zcela bez problémů a kompromisů v kultuře chodu pracují záehové osmiválce prosté setrvačníku: Zde hledejte důvod toho, proč BMW 550i odletí z místa v moment, kdy kolem plynového pedálu proletí moucha. Naopak diesely potřebují setrvačník vdy, protoe mají příli vysokou kompresi, spotřebuje se na ní hodně práce, tedy kinetické energie roztočeného motoru. Setrvačník zabraňuje acyklickému chodu motoru. Nicméně reakční sílu ve chvíli, kdy se opře svojí setrvačností do zpomalující se klikové hřídele, musí zachytit zavěení motoru, motor se v tu chvíli celý snaí pootočit, proto se při chodu v silentblocích třese.
Dvouhmotový setrvačník se od normálního lií tak, e jeho hlavní těká část, setrvačníkové kolo, je s nábojem potamo s klikovou hřídelí spojena pruně. Proto v kritické fázi (před vrcholem komprese) umoňuje jisté zpomalení klikové hřídele, poté zase (při expanzi) jisté zrychlení. Rychlost samotného setrvačníkového kola vak zůstává konstantní, proto i výstup do poháněcícho řetězce je konstantní a bez vibrací. Dvouhmotový setrvačník lineárně přenáí svoji kinetickou energii na klikový hřídel, průběh reakčních sil na samotný motor je plynulejí a vrcholné hodnoty těchto sil jsou daleko nií, proto i motor se méně chvěje a méně rozechvívá karosérii. Zároveň slouí jako tzv. tlumič záběru. To znamená, e pomáhá srovnat náraz na spojku při řazení (kdy je potřeba vyrovnat otáčky motoru s otáčkami kol) a také pomáhá k plynulejímu rozjezdu.
Pruné elementy ve dvouhmoáku se průběně unavují a umoňují stále větí a snaí pohyb setrvačníkového kola vůči klikové hřídeli. Kdy ji jsou unavené úplně, projevují se dorazy na krajní meze natočení setrvačníku, nejčastěji jako údery při řazení, rozjezdech, prostě ve vech situacích kdy dochází ke spojení či rozpojení poháněcího řetězce při odliných otáčkách. U čtyřválcových motorů, kde je acyklicita chodu větí ne u ulechtilého řadového estiválce BMW, začne takto opotřebený setrvačník při provozu mlátit tak, e máte obavy z vylágrovaného motoru. Toto velmi dobře znají majitelé vecho od koncernu VW poháněného motorem 2,0 TDI, majitelé Fordů Mondeo TDCi (TDDi) také budou vědět o čem mluvím.
Zakolísání otáček při přechodu na volnoběh je u vaeho vozu dáno tím, e řídicí jednotka nastaví volnoběné otáčky, ale hned poté je motor opět krátce roztočen doběhem setrvačníku s příli velkou vůlí. Řídicí jednotka okamitě zareaguje korekcí (sníením dávka paliva), jene v tu chvíli je ji setrvačník zpomalen a roztáčí se ke druhému dorazu, kdy motor naopak zbrzdí. Toto výrazné kolísání otáček můe mít dokonce charakter kmitání, kdy se korekce motoru a nadměrná prunost setrvačníku střetnou v té správné frekvenci.
Se závadami dvouhmotových setrvačníků se sice opravdu nejčastěji setkávají hrdí té-dé-íčkaři, protoe TDI má v rozporu s moderními trendy stále velmi vysoký kompresní poměr a jeho vstřikovací zařízení neumí ádaným způsobem homogenizovat nárůst expanzních tlaků v průběhu pracovního zdvihu. Tudí tento motor má výrazně acyklický chod a jeho dvouhmoák se pořádně zapotí. Nicméně ivotnost dvouhmotových setrvačníků je problém u vech silných diselů. Jejich konstruktéři se vám po pár pivech obvykle přiznají (já u to zail třikrát), e nebýt tlaku zákazníků, spojovali by je pouze s automatickými převodovkami, v nich kmity vyhladí hydrodynamický měnič a po stránce ivotnosti, plynulosti jízdy i namáhání dalích částí pohonného ústrojí (třeba i zmíněné hardi-spojky) jsou jednoznačně lepí volbou.
Cenu u BMW jsem nezjioval, ale obvykle tato součást stojí kolem 25 tisíc Kč. U některých vozů je moné v druhovýrobě koupit jednohmotový setrvačník, například pro uitkové fordy nebo silnějí 2,0 HDI (80 kW 406 či Xantia), který je levnějí, vydrí, ale nezaručuje původní komfort. ivotnost dvouhmotového setrvačníku 150 tisíc km je nadstandardní a ukazuje na kvality značky BMW. Vozy od VW se jeho výměny dočkají obvykle kolem 80-ti tisíc km. Nedávno jsme měli v redakci Seat Leon FR TDI (125 kW), kterému dvouhmoák rachotil po 12-ti tisících km (k tomu jetě hučela zadní loiska kol, pískalo turbo a nefungoval některý havič kvalita je dnes u koncernu VW opravdu velký problém).
V tomto případě byla ivotnost výrazně sníená novinářským testováním, ono toti zacházení má na ivotnost této problémové součásti zcela zásadní vliv. Největím zlem jsou prudké rozjezdy s prokluzem kol, rázy od protáčejících se kol poskakujících po asfaltu a rychlé řazení, kdy necitlivý řidič nesrovná otáčky plynem. Doslova rostu, kdy někdo brzdí před křiovatkou tak, e tam v sedmdesáti vrazí dvojku a bez přidání plynu pustí spojku celý motor tak roztáčí přes ní a přes ubohý setrvačník. Také ílím, kdy někdo ve snaze moci se tu chlubit čtyřlitrovou spotřebou oktávky v tédéíčku jezdí na estku edesát do kopce. Při vysokém zatíení z nesmyslně nízkých otáček (pod 2000 min-1) je chod motoru nejnepravidelnějí a dvouhmoák zaívá pekelná muka. U BMW to platí jen částečně, est válců umoňuje s rozumem lapat na plyn skoro od volnoběhu, tam spíe pozor na ty rozjezdy a řazení.
RECENZE OJETIN: BMW 5 (E39) - Vzorňák s duí sportovce |
Pěkný den pane Vaculík,
tak jak jsem slíbil, ozývám se opět - dvouhmotový setrvačník jsme vyměnili (originál BMW), na tom starém setrvačníku byla dle mechanika vůle 2,5 cm (prý má být 0,5 cm), čili slabé místo bylo zřejmě diagnostikováno správně. Nicméně auto se chová jetě jaksi nestandardně - spojka zabírá velmi rychle-jakoby v jednom bodě téměř v horní poloze pedálu, při sepnutí a rozepnutí spojky vnímám stále nějakou vůli - vdy lehoulinký náraz, i kdy pracuji s plynem. Mechanik přemýlí a říká, e u neví, co by mohlo být patné, hardy spojka je nová, setrvačník také...
Nenapadá Vás prosím, kterým směrem se jetě ubírat? Nemůe být chyba někde v převodovce, kardanu, nebo jen třeba nějaké vůle někde v uloení...? Chápu, e se to na dálku těko diagnostikuje, ale přesto mě zajímá Vá názor, jakým směrem byste postupoval.
JInak mám z auta velkou radost a potěení, dokud nemusím řadit někde v koloně na dálnici nebo ve městě...
Děkuji moc za ochotu, pěkný den,
Martin Loučka