Výroba Trabantů skončila před 20 lety

30. dubna letošního roku uběhlo přesně dvacet let od okamžiku, kdy sjel z výrobního pásu v saském Cvikově poslední legendární Trabant. Lidové a téměř nezničitelné vozítko mělo motorizovat tehdejší Německou demokratickou republiku i další země ve východním bloku.

Výroba Trabantu P 50, prvního předchůdce modelů 600 a 601, které se vyvážely i do tehdejšího Československa, začala symbolicky v den výročí Velké říjnové socialistické revoluce - 7. listopadu 1957. Oblíbený ale i vysmívaný "trabi" následně vydržel ve výrobě v několika modifikacích celou studenou válku, ale jen o něco víc než jeden rok přežil pád železné opony.
Nejznámějším modelem značky je bezesporu veleúspěšný Trabant 601. Toto vozidlo bylo stejně jako předchůdci koncipováno jako lidový úsporný vůz se snadnou údržbou. Trabant měl karosářské díly z odolného materiálu - duroplastu– což byla vlastně lisovaná syntetická pryskyřice, vyztužená odpadovými vlákny, která byla náhradou za nedostatkový plech. Kovová byla jen nosná kostra. Srdcem byl jednoduchý a nenáročný dvoutaktní motor s výkonem 26 koní. Maximální rychlost vozu činila 112 kilometrů za hodinu při zrychlení z klidu na stovku 21 sekund. P 601 byl k dostání v karosářské variantě Limousine a kombi-Universal a ve dvou stupních výbavy - S a de Luxe.

Základní koncepce karoserie a pohonné jednotky se zásadně během výroby neměnila. Srdce vozu se dočkalo zejména zvýšení objemu motoru či většího výkonu. Výraznější inovací bylo až v roce 1990 využití vodou chlazeného motoru dodávaného také Volkswagenu Polo. Trabant s tímto motorem a drobnými kosmetickými změnami karoserie nesl označení 1.1. Jeho výroba se ale ukázala jako ekonomicky nerentabilní a záhy po této modernizaci byla výroba Trabantů (zatím) úplně ukončena.

Trabant patřil mezi nejčastější účastníky silničního provozu v socialistických zemích celých 34 let a za tu dobu si vysloužil až kultovní postavení. Oblíbený byl pro svou spolehlivost i v Československu. Jeho majitelé na něj nedali dopustit. Důkazem o jeho odolnosti a téměř nezničitelnosti je například expedice trabantů po Africe nebo dřívější pravidelná účast této značky v ralleyových soutěžích. Přesto všechno o něm kolovaly vtipy a měl nejrůznější přezdívky jako třeba bakeliťák, rozzuřený vysavač, PVC jaguár, pryskyřníček pádivý, splašené trsátko, BMV-bakelitové motorové vozidlo či kvůli kouřové cloně nazývaný Honeckerova pomsta.

Dnes jsou trabanty na silnicích vidět jen výjimečně. V posledních letech se však stávají cenným sběratelským artiklem. Nadšenci pořádají srazy majitelů a příznivců, na kterých lze vidět nejrůzněji upravené verze.