Helena Nováková: Změny znamenaly zjednodušení

Vaše škola není jen obyčejnou autoškolou, ale připravuje také řidiče-profesionály. Jak se promítly do výuky změny v pravidlech z prvního července loňského roku?
Z pohledu střední odborné školy dopravní se promítly tak, že se musí od prvního sedmý vyučovat podle nového zákona. Držíme se osnov. Žáci, kteří začali studovat dříve, byli se změnami seznámeni už v červnu a museli s nimi počítat, protože od září začali podle nich jezdit. S novými žáky problém nebyl. Taktéž všichni pracovníci naší školy byli seznámeni v rámci školení s novými předpisy. Máme nový výukový program pro simulaci situací v křižovatkách a okamžitě jsme reagovali i knihami. Veškeré změny proběhly velmi rychle a neměli jsme žádný skluz.

Jak vnímají novinky studenti?
Ti je moc nevnímají, protože když s nimi jedeme do reálného provozu, tak vidí, že někteří řidiči ještě změny ani nezaregistrovali. Musíme potom žáky v autě upozorňovat na nový zákon a že musí reagovat na dopravní situaci jinak, než jak občas vidí okolo.

Kolik jich vlastně usedá za volant?
V letošním školním roce máme 194 žáků a výhled na příští rok je orientačně 257 žáků. Hodně se to odvíjí od zájmu o obory, v nichž je řidičské oprávnění součástí osnov, není to totiž ve všech. Individuální kurzy navštěvovalo a navštěvuje 56 uchazečů. Úspěšnost u zkoušek se pohybuje okolo sedmdesáti pěti procent, přičemž nad sedmdesát je autoškola hodnocena velmi dobře.

Čeká nás zapojení se do schengenského prostoru a s ním otevření hranic. Předpokládáte růst zájmu o studium u vás?
Poptávka už je. Bylo by ale dobré více spolupracovat s úřady práce. Máme požadavky od podnikatelů v logistice a chtěli bychom připravit rozšiřující výuku. Uvažovali jsme o zaměření přímo na přepravce nebo řidiče se specializací na mezinárodní dopravu.

Jak coby profesionálka hodnotíte nový zákon o silničním provozu?
Já si myslím, a nemluvím teď o bodovém systému, že změny byly jen k dobru, protože znamenaly zjednodušení spousty věcí. Hodně lidí nechápalo, proč mají použít směrovku při vjíždění na kruhový objezd. Umožnilo se vjíždění do křižovatek. Dříve bylo na zkušebním komisaři, jestli přimhouří oko, když žák do křižovatky najel, dneska může. To je dobré i pro urychlení provozu. Zlepšila se bezpečnost cyklistů, protože řidiči mají povinnost dávat směrová světla při jejich předjíždění, i když automobil nevybočí ze svého pruhu. Udělaly se úpravy pro průjezd vozidel s právem přednostní jízdy. To jsou základní věci, které se týkají provozu, a není v nich nic, co by bylo na škodu. Jsou to úpravy vhodné, které zlepšily provoz.

Zlepšila se například plynulost průjezdu kruhovými objezdy, když se nyní nesmí při vjíždění na ně používat směrová světla?
Směrová světla jsou dorozumívací prostředek mezi účastníky provozu. Možná by bylo dobré, kdyby se mohlo blikat, pokud by řidič vyjížděl hned prvním výjezdem. Ale zase záleží na objezdu. Pokud by jej opouštěl po projetí čtvrtiny nebo poloviny, tak to není žádoucí. Ale obecně jsou kruhové objezdy velice dobré. Čím by jich bylo více, tím by plynulost provozu byla lepší. Nová pravidla situaci určitě nezhoršila.

A co celodenní svícení?
Úplně nejdřív svítily na Ostravsku celodenně tramvaje a snížila se nehodovost. Dnes je možnost dovybavit každé auto speciálními žárovkami nebo světlomety. Bylo by dobré, aby se zapínaly automaticky, aby na ně řidič nemusel myslet. Dostali jsme sice s novým zákonem pár pokut, když jsme ještě neměli namontováno automatické rozsvěcování, protože u zkoušky nesmí být žádné upomenutí, napsané například na palubní desce, a tak se stalo, že žáci zapomněli. Ale rozhodně není na celodenním svícení nic špatného.

Jak se k vám tedy chová dopravní policie? Změnil se vloni nějak jejich přístup?
Chová se k nám jako k naprosto běžným účastníkům silničního provozu. Když nám nesvítilo světlo, tak nás zastavili a zkontrolovali. Pokuty taky platíme. Jsme v provozu jako všichni ostatní a nemáme žádné privilegium.

K vaší škole patří i autoservis. Přibylo vám po loňském prvním červenci zakázek?
Opravujeme zejména drobnější poškození, případně děláme výměny karosářských dílů. Jsme limitováni hlavně vlastními kapacitami, protože z hlediska střídání žáků, kteří jsou na praxi, bereme zakázky, které jsou operativnější a snadno dokončitelné. Pro studenty by nebylo efektivní vzít k opravě auto po vážnější nehodě. Proto děláme takové práce, u kterých žáci vidí, že je za nimi určitý kus práce. A počet máme pořád stejný, pořád máme plno.

Dostáváte se i do nehod s autoškolou?
Mám profesní osvědčení od roku 1989 a naštěstí ne. Pokud už se něco stane, tak do nás většinou nabourají řidiči zezadu. Typicky, když zastavíme na oranžovou. Jedinou nehodu měl kolega, když mu na parkovišti někdo prudce vycouval před auto a nestačil zabrzdit. Ale byl to jen trošku pomačkaný přední blatník. Pokud se bavíme o autoškolách, tak většinou jsme ti, kteří jsou zezadu nabouráni. My musíme dodržovat předpisy.

Pokud jde o novinky, které by se měly dostat do plánované novely v letošním roce, například zvýšení rychlosti na dálnicích, co si o nich myslíte?
Je to jen můj osobní názor, ale nejsem zastáncem zvýšení rychlosti, protože vozidla jsou už tak hodně rychlá. Vezměte si, jak se dnes jezdí v obcích, a to se v nich dávno rychlost snížila. Když se změnila pravidla a měřila se rychlost, všichni jezdili čtyřiačtyřicet, ale dnes opět málokdo limity dodržuje. A navíc stav vozovek není ani na dálnicích tak kvalitní, aby se na nich jezdilo sto šedesát kilometrů v hodině.

Nepovolila byste vyšší rychlost ani na nově budovaných úsecích jako D47?
A kolik to je kilometrů?

V předchozích rozhovorech se respondenti klonili k názoru rychlost zvýšit alespoň na určitých vytipovaných úsecích lokálně a omezit ji značkami…
Tak pak ale není úprava na dálnicích, ale přidání další značky, kterou neřeší zákon, ale místní úprava.

Pokud by tedy přibyly další značky, nebyl by to už ten takzvaný les?
Někdy je nutný, někdy ne. Možná byste mohl někdy přijít k nám do autoškoly, abyste viděl, že pro žáky je někdy značek ještě málo. Když jedete v místě, kde to neznáte, často byste ocenil jednu značku „dej přednost v jízdě“ navíc. Ani když je šest nebo sedm značek za sebou, nemyslím, že by to bylo tak katastrofické, aby člověk opticky nezvládal řízení. Značce končí platnost jinou značkou, nebo křižovatkou. To si ale hodně lidí neuvědomuje.

Takže byste s ohledem na bezpečnost počet značek neredukovala, ale spíše naopak?
Neříkám přímo zvýšit. Ale konkrétně na Ostravsku nevidím přehnané množství značek. Tedy kromě prací na silnicích. Tuto značku silničáři umístí u nerovností, a vyviní se tak z toho, když si rozbijete auto. Oni tam přece značku dali a vy jste nepřizpůsobil rychlost.

Viděl jsem i značku „vjezd na vlastní nebezpečí“ Správy a údržby silnic Jihomoravského kraje…
Taková ale není oficiální z vyhlášky 30/2000 Sbírky. Udělali si vlastní značku jako správa silnic, ale ne podle normy, proto řidiče nemusí moc zajímat.

Jak běžný řidič může poznat, zda je pro něj značka určující?
Má na to zkoušky a odborné znalosti. Jestliže složil zkoušku z odborné způsobilosti řízení motorových vozidel, měl by i vyhlášku třicet znát.

Pozná ji i ten řidič, který získal oprávnění před padesáti lety?
Poznáte v obchodě, jestli je chléb vyrobený podle normy, jeho velikost, jeho hmotnost? To samé platí u značek. Pokud je vyrobena podle státní normy, musíme ji respektovat. Ale není možné, aby se značky umisťovaly, jak se komu zlíbí. Na veřejných komunikacích se navíc schvalují odborem dopravně-správních činností daného kraje nebo města. Kdybych byla stavbyvedoucí a potřebovala snížit rychlost, musím o to požádat. Ani tady ve škole si nemůžeme udělat značku sami z kusu plechu kvůli zákazu vjezdu nebo omezení rychlosti.

Myslíte, že by prospělo bezpečnosti provozu, kdyby řidiči museli chodit pravidelně na přeškolování? Teď se ptám hlavně na ty, kteří nemají služební vůz…
Určitě. Kdysi bývala školení alespoň jednou za rok nebo dva, podle novelizací. Dělal to Svazarm ve spolupráci s dopravní policií. Pozvala se veřejnost, udělala se přednáška a ti, kteří měli zájem, se zúčastnili. Myslím, že to byl přínos. Dnes si od nás lidé aspoň půjčují knihy. Ale jakákoli propagace a informování by byly pro bezpečnost jen dobré. Nemělo by se to však stát jen výhodným byznysem.

Dnes máme sazebník nastavený na dvanáct bodů, poté řidič přijde o řidičské oprávnění. Pomohlo by upravit systém tak, aby nejprve například při šesti bodech musel jít na doškolení, aniž by mu hrozila ztráta průkazu?
Je to jeden z možných trendů výchovy. Ale vše naráží na jeden problém, kterým je zájem řidičů. Například BESIP má dobře zpracované televizní spoty, ve kterých vysvětluje chování řidičů a podobně. Lidé, kteří mají zájem, je sledují a vnímají. Ale kdo nemá zájem… Pokud jde o bodový systém, je nový. A hned všechno nové hodit do koše, to není dobré. Myslím, že chce čas jej vyzkoušet a dramaticky jej po tu dobu neměnit. Jsou věci, které mi na něm vadí, ale dělali ho přece odborníci…

Když zůstaneme u výchovy, co takové kurzy jako škola smyku?
Dlouho jsem jezdila automobilové soutěže. Spoustu věcí, jako je třeba smyk, si vyzkoušíte, ale když přijde realita, je to o něčem jiném. Ve škole smyku si můžete vyzkoušet, co to s vámi může udělat, ale za jednu ani čtyři jízdy se nenaučíte reagovat. Vždy jsou jiné podmínky, jiná situace, menší a jiný prostor. Školu smyku děláte na velké ploše. Sami teď pojedeme s žáky do České Lípy, kde si budou moci vyzkoušet řízení na mokré vozovce. Je to strašně krásné, ale je to pořád jenom autodrom. Nic se jim nemůže stát. Ale když zjistí, že se jim tam nic nestalo, a poté zažijí takovou situaci v lesním porostu nebo zúženém místě, tak nestačí zareagovat.

Takže naopak mohou mít negativní psychologický efekt?
Když chodíme na školení pro autoškoly, moc nakloněni tomu kolegové opravdu nejsou. Hlavně mladí lidé berou takové zkoušky jako adrenalinovou zábavu, ne ponaučení. Určitě ne všichni, ale takhle to vnímám na středisku, kde je škola smyku. Málokdo si přijde vyzkoušet, jaký je rozdíl v brždění na ledě nebo s ABS a bez něj.

Je vlastně samotný výcvik podle dnešních osnov dostatečný? Neměl by se navýšit počet hodin v autoškole?
Když máte čtyři děti v mateřské školce a dáte jim navlékat kuličky, tři to umí a jedno ne. Budete kvůli jednomu prodlužovat hru?

Na to se ptám…
A nejde na to odpovědět. Hlásí se k nám děti i dospělí. Někdo sedne za volant a má to dáno od pánaboha, jiný… Teď jsme na poradě probírali paní, která měla za sebou padesát šest hodin jízd a učitel ji nemůže vzít na zkoušku, protože si plete pedály, neumí správně zařadit, neumí se orientovat, má strach z provozu. Ale chce mít řidičské osvědčení. Pokud budu ještě hovořit za naši střední školu, problém je možná v tom, že máme sdruženou výuku. Žáci, kteří nejsou ještě dostatečně vyježdění v osobním automobilu, už musí dělat nákladní skupinu. Jenže to je v osnovách a my jim nemůžeme umožnit nic navíc, protože nám zákon ukládá osmnáct hodin na skupinu C. S některými je pak problém. Jsou například méně chápaví, neumí se orientovat, nemají prostorové vidění, neumí dělat čtyři věci najednou, jako točit volantem, mít směrovku, šlapat na brzdu a povolovat spojku, přitom se dívat se na opačnou stranu. Je ale fakt, že se nám teď také zvyšuje počet zájemců o kondiční jízdy…

Jak si to vysvětlujete?
Je to hustotou provozu. Ta je dnes velká a ti, kteří dělali autoškolu před desíti lety, si teď objednávají kondiční jízdy, protože hustota provozu se změnila, vedle toho i značení křižovatek, přibylo hodně kruhových objezdů… Změnily se podmínky i pravidla.

Nepřipadá vám přesto, že je, s ohledem na změny z loňského roku, jednodušší získat řidičské oprávnění dnes?
Trochu nerozumím tomu pojmu „jednodušší“. Náročnost je pořád stejná, protože uchazeč musí znát v patřičném rozsahu teorii a musí mít za sebou praktické jízdy. Ano, pokud myslíte zkoušky, tak jsou podle mého názoru jednodušší, protože je v testech už jen jedna správná odpověď a někdy je možné odpovědět „ano“ nebo „ne“. Dále je v nich více otázek z teorie jízdy, což si myslím, že by nemuselo. Teorie jízdy by měla být vžita v jízdě. V testech by měly být spíše situace v křižovatkách, dopravní značky a předpisy. Navíc mě docela samotnou udivilo, že dnes již není jako kdysi rozdílný minimální počet bodů, které musel získat řidič pro skupinu B, C, D a E. Dneska všem stačí stejně, z padesáti bodů čtyřicet tři. A když si chtějí řidiči rozšířit oprávnění, nemohou přijít o řidičský průkaz, protože dělají jinou skupinu. V tom je to dnes podle mne lehčí. Komplikací, ale asi jen pro starší občany, je zkoušení přes počítač. Co se týká jízd, je dáno zákonem, kolik minut a co má uchazeč předvést, v tom není žádná změna.

Neměla se změna dotknout také okruhů otázek?
V nauce asi ano. Technika jde dopředu a vozidla jsou vybavena počítačovým systémem. Takže proč by měl zájemce o skupinu B vědět, na jakém principu pracuje spojka nebo jaký je rozdíl mezi bubnovou a kotoučovou brzdou? Spíš by měl vědět, jak auto udržovat, co dolévat, co jsou provozní kapaliny, jak se mění žárovka. Otázka „popište, jakou funkci plní u vozidla převodovka a k čemu slouží její synchronizace,“ mi přijde zbytečná, přitom komisař často chce, aby ji žák ukázal ve voze. Mě by mělo zajímat, jak poznám například správnou funkci brzd, jak se mi signalizuje porucha, abych jako obyčejný řidič věděla, kdy mám nechat odtáhnout auto do servisu, protože ohrožuje bezpečnost provozu a spravovat jej nemohu. Už u obyčejné felicie, na které učíme žáky jezdit, si člověk, který má větší ruku, sám nevymění ani spálenou žárovku. Přesto si myslím, že technické otázky by se měly ptát právě na výměnu žárovek, výměnu kola, povinnou výbavu, doplňování pohonných a provozních hmot, jejich kontrolu. To by měl umět každý.

Když učíte řídit na felicii, myslíte, že je lepší naučit se jezdit ve starším voze, který není napěchován moderní technikou, nebo v moderním?
Z bezpečnostního hlediska je vždy lepší mít vozidlo kvalitnější. A navíc, proč budu někoho učit jezdit ve vozidle, které má karburátor? Pak u svého vozu zapne zapalování a má přímý vstřik. My mu vysvětlíme procesy, proč auto jede samo na dvojku, aniž přidává řidič plyn, co se vztahuje k ekonomice, spolehlivosti, bezpečnosti, ekologii… A na to všechno jsou lepší moderní vozidla. Na druhé straně by se měl člověk naučit komunikovat s autem a vědět, kdy není způsobilé k provozu. Příliš starý vůz tyto signalizační prvky, o kterých by měl řidič vědět, nemá. Učit na takovém voze by byl krok zpátky. Myslím, že lidé by měli být vyučováni na modernějších vozidlech.

Jaké prvky by tedy neměly ve voze chybět?
Každý bezpečnostní prvek navíc je jen výhoda, proto nechci říkat, co by v autě být mělo a nemělo, ale spíš aby toho bylo co nejvíce. Například nové systémy eliminace mrtvého úhlu jsou výborné, protože každý má jiné zorné pole. Vše je ale otázkou ceny. Výrobci by se měli zaměřit na to, aby i takzvané lidové vozy pro nejširší vrstvu společnosti měly bezpečnostních prvků co nejvíce.

Problém je asi v tom, že lidé chtějí spíše komfortní výbavu…
Samozřejmě, protože ta je vidět. Ale myslím, že výrobcům přikazuje trend, aby nepolevili ani s bezpečností. A všude, v celé Evropě i v celém světě, je bezpečnost na prvním místě. Klimatizaci si do auta dám, pokud chci mít revma. Měla by být regulovatelná, s nastavitelnou teplotou, když už by se měla stát běžným vybavením vozidel.

A jak podle vás ovlivňuje bezpečnost, když člověk udělá zkoušky a za volant usedne třeba až po roce?
Je to individuální. Někdo jako by za ním seděl poprvé, jiný jako by se tam narodil.

Řekněme, že máme průměrného řidiče. Neztratí postřeh, který v autoškole získá?
Neztratí, například přehled situace v křižovatce zůstává. Myslím, že je to jako na kole. Člověk průměrně nadaný, s průměrnou inteligencí nezapomene za rok, jak se na něm jezdí. Jsou to dovednosti, které mu zůstávají. Musí si sice v prvním okamžiku uvědomit, že měl delší dobu pauzu, musí si vyzkoušet všechny manipulační kroky, ale jistotu získává poměrně rychle. Lidé by se jen měli chovat podle toho, jak často a jak hodně km najezdí. To také říká zákon. Máme jezdit přiměřenou rychlostí podle svých vědomostí, dovedností i situace. A k osvěžení schopností hodně lidí, bývají to zejména ženy, využívá příležitosti zaplatit si kondiční jízdy. Když se vrátím k tomu postřehu, který je podle mě nejdůležitější, tak se o něm mluví čím dál více i u zkoušek. Letos je například novinkou zkoušení motorkářů. Jejich zkouška by měla mít dvě části. Ta první zůstává, tedy že komisař jede s uchazečem v provozu. Ale nově také uchazeč pojede na motorce sám a komisař mu do dráhy vhodí nějaký předmět, aby viděl, jak motorkář zareaguje. Vyzkouší tak postřeh a možná zabrání nehodě.

Nakonec bych se zeptal, jestli jsou řidiči po změnách pravidel k autoškole ohleduplnější?
Jak kteří. Někteří řidiči jsou úplně bombastičtí a když vidí, že dáme směrová světla, tak na nás zablikají a pustí nás. Většinou nás ale chápou hlavně profesionálové spíše než takzvaní sváteční jezdci.

Curriculum Vitae
Helena Nováková (55) vystudovala vysokou školu technického směru a má učitelské oprávnění k výcviku v řízení motorových vozidel. Dříve byla závodnicí automobilových rallye, od roku 1981 pracuje jako učitelka a v roce 1989 se stala také instruktorkou v autoškole. Dnes vyučuje na Střední odborné škole dopravní a Středním odborném učilišti v Ostravě–Vítkovicích, kde je od roku 2004 zároveň vedoucí autoškoly.